Plachetnice

Ach... ***

dračí a mravenčí poesie pro panenky.... :) *

*

jo, (líbí) T

ten začátek zní nějak strašidelně, připomíná mi to jeden eee film... ale tak nějak celé je to konzistentní, no ale nestojíš o hlubší kritiku, tak jen *

Jééé, děkujeme Ti !!!...ten maličký má pěknou dračí tlamu :o)

tw

Ó, ta je. Průzračná.

není co dodat, no prostě hodně dobrý..t

moc hezká báseň

líbí....*&

právě že ne...nikdo nás nezavolal, na mravence se úplně zapomnělo...ale kvetoucí akáty se přehlídnout nedají, tak jsme šli večer k Vltavě čekat na plachetnice...no a připlula jen tahle...

Velký černý květ tvoje hlava na noční obloze kde vrávorají dvojice náměsíčníků v nekonečném mlčení horských lesů ledové jeskyně namísto slov všechno čím žiju patří tobě na vysuté hrazdě těchto řádek pode mnou propast se vztyčenými bodlinami slabikuji tvé jméno mezi výstřely nahá a pravdivá jako kulka blížící se k srdci noc je stejně zlá jako kdysi když jsem tě měl poznat zapomeň na trny blížící se k tvým očím abys neviděla nekonečnou poušť tohoto světa abys neslyšela běsnící vichřici v den tvého zrození která určila tvůj život zapomeň na stín muže s maskou šelmy který tě měl zardousit chapadla chobotnice se blíží ze všech stran není kam se ukrýt jako kdysi v dětství život plyne jako stará přítelkyně řeka zapomeň na vraždu v mých očích na mrtvou touhu jako ztracený sen zlatokopa o štěstí na praménky krve které brázdily tvou tvář na dětství skryté pod kameny pod krovkami brouků na buben času který doznívá ve zbořeništi paměti které je rozprostřeno všude po krajině všechno odejde společně s tebou nezbyde nic ani slunce v očích slepce ani stín racka na hladině moře ani vzpomínka na vymřelý svět (K.Š.)

Je těžký život v oceánu S ďáblem smíchu Skříň má také rohy A dokonce i občas kýchá Kýchají i velehory Horolezci a zvláště mravenci Je těžký život v moři S chobotnicí smutku Můj inkoust je plný ryb a žluči Kočičích ploutví a ok pytláků Upytlačených pohledů do tvojí země Kočka na mne hledí jako mrakodrap S jedinými dvěma okny svých očí Spím totiž píšu A šimrám na chodidlech kočku chobotnicí Svoji hru na lásku Tma má svou melodii A hrob je výkvět člověka Hra na smrt je touha žít Hraju si na to že ti píšu ( K.Š.)

ledňáček s rybou

ledňáček bez ryby

ledňáček na dřívku :o)

papoušek se dřívkem na dřívku

děkujeme si za krásné kritiky :o) :o) :o) a ještě vám dlužíme interpretaci celého textu: Princ zabil princeznu a pak ho sežral drak.

Ty řekneš panenky Ale já je koupám ve své krvi Oblékám do hadříků své kůže Konejšky jim dělám ze svých vlasů kočárky ze svých obratlů Vlaštovky ze svých obočí Dělám jim motýly ze svých úsměvů A divokou zvěř ze svých zubů Aby lovily aby zabíjely čas Jakápak je tohle hra ( Vasko Popa, Vrať mi moje hadříky )

Nehrej si stvůro Schovala jsi nůž pod roušku Překročila čáru nastavila nohu Zkazila jsi hru To aby se nebe nade mnou převrátilo To aby mi slunce rozbilo hlavu To aby se mi rozházely hadříky Nehrej si stvůro se stvůrou Vrať mi moje hadříky Já ti vrátím tvoje ( zase V.P. )

VE VÝKŘIKU Vysoko vyšlehl plamen Z průrvy v mase Pod zemí Nemohoucí třepetání křídel A slepé hrabání pařátů Na zemi nic Pod oblaky Slabounké lampičky žaber A bezhlasé sténání chaluh ( V. P.)

Zafoukal severák Srdce mi tuhne Mám v hrudi měsíc Šutry a led Zafičel severák Kdo z nás dvou uhne? Já ne Já couval dvacet pět let Než zmrzneš docela Prozraď mi srdce mé Kolikrát v životě Kolikrát zemřeme? Zafičel severák A tahle válka bezmála trvá století čtvrt Píšťala kostěná v nejasných dálkách... Krysaři, vítej! Co neseš ? Zašeptej srdce mé Než zmrzneš docela Kudy Acg kudy do země sedmihradské? ( R.M.)

Slunce jak Temelín Ten výkon A co s ním? Proč mlčíš? Nepadej O mě se opři V očích máš studánky Jsi víla nebo sním? Sedmero krkavců Košile z kopřiv ( R.M.)

Tohle bolí..

Tohel budu číst svým dětem (původně jsem jim chtěl číst Maxe a Moritze). tip :) (ale poslední sloka je opravdu taková navíc)

Večer Tě ukotvím ve vrbách maličká budu spát v síti rtů úsměvu draka Moc hezká. TIP

*

Děkujeme. Marthin: Ta poslední je ale asi nejdůležitější...vždyť je o tom, že na té plachetnici plujeme a spíme v houpací síti...a zajímalo by nás, kolika lidem by bez ní došlo, že je to drak... Bá_snílek: čelenka, perly a šaty s vlečkou...to je přece z pohádky o popelce...jsou to svatební šaty, ušité z našeho kapesníku ( perly jsou slzy )...to by mělo být docela srdcervoucí... ale asi ne tolik, jako když se krví z jejích rukou vybarvuje dračí tlama...:o) Caroděj:...to doufáme, že bolí...nechtěli jsme napsat žádnou pohádku

Všem.. Vyvětlovat prý se nemá..:-)

neznám popelku, co je to za nik? tady nebo na liteře?

Houpačka Tento život kape jako rezavá voda Kapky se slétají jako rackové V bouři rzi a oceán Oceán se převaluje jako tento život Jediné co ti zbývá je říct si: Tanči, prosím tě, tanči... ( Psí vojáci, Brutální lyrika...ale radši máme tu verzi s Agon orchestra )

Jo, ano, ano Jsem objevitel Tápu po dlaních Šmátrám za hranicema Snažím se dívat do tunelu – – ale jenom asi jednoho – óch, je jako saň A všude ruiny – – blonďatý, černovlasý, zrzavý, pihatý S pachutí krve v ústech S pachutí krve a zinku Jak čepel je myšlenka, která krájí dobromyslně debilní tep města. Je to Paříž? Je to Milán? Je to vzdych Plejtváka Myšoka někde mezi Evropou a Amerikou? Ne, ne, ne To byl jen nebezpečnej umakart. A co já? S jedním okem slepým a druhým vražedným? No, no, no. Je to modlitba plná vlhkýho asfaltu a betonu a kolejnic – – a ptá se narkoman z Havířova: "Modlitba k čemu?" "Hej ty zrůdo", a plácnu ho přes tetování: "Přece k sobě." A nad vším se valí hvězdy. Točí se to. V téhle době je to snadné. Propíchnout si krční tepnu, celá od krve škrtit dceru a říznout syna Ale ještě předtím s pečlivostí nepochopitelného podříznout psa. A smutek se smráká. Venku je roleta. Venku vyjou tramvaje. Zelenej ubrus mi přislíbil to, co nikdy nesplní. Ať. Co když jsem neopodstatněný? ( zase Filip )

Jseš dívka odjezdu voníš cestou jseš vlak, letadlo, loď a vítr Přijelas a odjedeš Prožili jsme spolu malé requiem Listí padalo, slunce oslepovalo a město to tiše hlídalo Tehdy jsem se nemohl a ani nechtěl s nikým domluvit Byl jsem tak hluboko ... Asi jsi tam v těch ulicích měla křídla křídla s úsměvem Jak by bylo krásné tam položit tvář Ale jsi dívka odjezdu Prožili jsme spolu malé requiem Až tady nebudeš budu se vracet k těm tónům k těm podivným harmoniím, které padaly stejně jako tanec listu Doufal jsem, že nebudu žít requiem že ani nestihnu zapálit svíčku na svým vlastním hrobě ne – ne – nestihnu Ale zapálím jí tobě ( a ještě jednou )

tip

plynutie nadherne,obsah troška strašidelny,ale mate (t)

drak je plachetnice... na v zápěstí zavěsil koutky úst...tohle mi nějak nejde, jinak je krásná*

sakra já ráno vyháněl ledňáčky z parapetu jednoho pohledu, a hleďme, doba polárních slonů se blíží šaty s perlami a vlečkou to není až tak srdcervoucí ty koutky ovšem to vyvažujou, no a ty rty to chce avi pro rtymá celek takovej průměr

overflow: postavili jsme papírového draka...na hřeby v zápěstí ukřižované tanečnice jsme pověsili dračí ústa...a ty ryby v uších panenky jsou jeho oči... všem moc děkujeme

to je docela hrůzostrašnej drak...a neodnesly vás ty tři vrstvy? já děkuju za vysvětlení:)

zaujimava....velmi pekna *

jo jo, musí rozvěsit, pak teprv vkládati neb opáčně rozvěšovati vložené byvá problém i pro druidče

Poslední sloka mi trochu nesedí...ani už není potřeba, se mi zdá.. Ale jináč je to..ostré..

nooooo, jooooooooo

Nevím, kterej z těch tří mraveců tak pěkně píše. T*

jo. !/*/*