Povětří

Mé múze

VÍTR

 

Když zaburácí …

            už nebojíš se…

 

jen hledáš úkryt na ten čas,

vše se třese, nebe sténá,

v tom mračna protne zlatý jas.

 

Když zaduje …

          tvář nastavíš mu …

 

máš v sobě síly víc než já,

usměješ se, hlavu skloníš,

jen já vím, co to znamená.

 

Když zafouká …

        ty oči mhouříš …

 

na loukách vše ožije,

vzduch se vlní, stromy tančí,

já cítím, že je naděje.

 

Když zavane …

      jen tak mrkneš …

 

jak chladný dotyk od víly,

vodu zčeří, mrakem pohne

i červánky se zarděly.

 

Když utiší se …

 

      Ty přijdeš ke mně …

 

 

 

 

                                              - Sheridan 2005 -

---