Co vidíme se zavřenými víčky?

Příjemně sladké chvíle těsně před usnutím, kyd mozek balancuje těsně na hranici vědomí, kdo by je neznal...krůček dál a už se propadáme do říše snů. Spánek, opalování na pláži či hra na slepou bábu. Co mají tyto zjevně rozdílné činnosti společného? Jen maličkost a tou jsou zavřené oči.

Co člověk vidí pod víčky? A vidí vůbec něco?

Ano i ne. Určitě nevidí takovým způsobem, jakým jsme zvyklí toto slovo běžně chápat - tedy žádný dopad světelného záření na sítnici a následný přenos vzniklého obrazu do mozku. Vlastně bych řekla, že toto "vidění" probíhá způsobem přesně opačným. Je to jako pustit si film, který vytvoří a zároveň odvysílá náš mozek a oční víčka mu přitom slouží jako promítací plátno. Možná namítnete, že když zavřete oči, propadnete se pouze do více nebo méně hluboké tmy.

Ale opravdu to zůstane jen tak?

Myslím, že v první fázi náš mozek zapne něco, co by se dalo nazvat "režim šetřič". Takže chvíli temná obrazovka, kde nic tu nic, a pak se odkudsi vynoří tančící barevné obrazce. A to ještě není všechno..

Pravděpodobně nejzajímavější věcí, kterou lze se zavřenými víčky vidět, je sen. Sny samy o sobě jsou kapitolou dost neprobádanou - takové "hic sum leones" dnešní doby. Jaký je jejich význam?

Kdo ví. Možná si jejich prostřednictvím náš mozek třídí a ukládá důležité poznatky uplynulého dne. Možná se v nich objevují naše skryté pocity a touhy. Vždyť podle Freuda jsou branou do podvědomí. Ale ať už nám slouží k čemukoliv, jisté je, že jsou neuvěřitelně rozmanité - od krátkých scének jako vystřižených z reality po takové sci-fi trháky, za které by se nemusel stydět ani Hollywood. Bohužel jejich velkou část zapomene potenciální scénárista hned po probuzení.

Co tedy vidíme se zavřenými víčky? Všechno a nic. Nic, protože máme oči zavřené a všechno, protože náš mozek je výborný animátor. Zavřít oči a spát je něco jako jít do kina, ale jednu věc nevíme nikdy stoprocentně: "Co bude na programu?"