Show no mercy

Miloš vytlačil vozík na obrubník.
„Zase to tu rozkopali,“ řekla Jitka.
„No jo.“
Voda ve Vltavě divoce vřela a byla hnědá po dešti.
„Podívej se, jak je špinavá,“ řekla.
„Protože pršelo.“ Miloš se vyhnul mrtvému holubu. Jitka šla mírně vpředu. Zastavil vozík a kopnul do holuba, který se zachytil křídlem o rám zábradlí. Miloš natáhnul nohu a snažil se ho špičkou uvolnit.
„Co tam děláš?“ otočila se Jitka.
„Nic,“ chlapec ve vozíku nadskočil, když se do něj Miloš opřel, a ukápla mu slina. Zahulákal něco do vzduchu a skřehotavě se rozesmál. Jitka mu mechanicky otřela ústa kapesníkem.
„Už tam budem,“ prohodila.
„Ano.“ Miloš se díval na řeku. „Nechtěl bych tam bejt,“ ukázal přes zábradlí. Jitka kývla. „Vzpomněl jsem si na záplavy a když na kmeni ploval ten chlap. Dneska je teplo, ale stejně.“ Miloš pokrčil rameny. Chlapec se kýval doleva a doprava.
„Sjedem na nábřeží?“ zeptala se žena.
„Hm,“ odpověděl její muž. „Podíváme se na labutě.“
„Dneska tu není ani moc lidí.“
„Nedávno jsem tu byl a bylo tu dost cyklistů.“
„Začíná léto,“ řekla Jitka. Miloš zastavil na křižovatce. Doleva dolu vedla cesta k řece. Jitka se sehnula k dítěti na vozíčku a otřela mu obličej kapesníkem. Uhladila pěšinku a dala mu pusu na čelo a na tvář. Pak se narovnala řekla. „Shoď ho tam.“

---