Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRůže
20. 12. 2000
1
0
2583
Autor
LILINKA
Byl zrovna krásný,vlahý večer
a co vůní bylo kolem.
Avšak já krásu nevnímám,
nepoznám lidi,které potkávám.
Nesu náruč plnou rudých růží,
však jejich vůně spíš mě trápí.
Ach život kdysi krásný byl
a pak jej kdosi v okamžiku ukončil.
Ty růže rudé jako krev,
pokládám tiše na rakev.
Nevěřím tomu, kromě toho to není moc originální. Asi to spolu vzájemně souvisí. Promiň,jestli se pletu.
Píšeš: "co vůní bylo kolem", ale "já krásu nevnímám". Obojí?
Víš v prvním řádku je napsáno "byl zrovna krásný..." a to "já krásu nevnímám" je nová věta a tudíž to smysl MÁ. Alespoň pro mě :-)))
Myslím, že to není o tom, že neumí vnímat krásu. Prostě ji v daném okamžiku nebyla schopna vnímat.
Tak to cítím já...
Hm. Já to cítím tak, že při smutku, nebo nějakém velkém trápení, nevnímám krásu jako krásu, ale třeba jenom jako holé tvary, které se mi v duši v Krásu nespojí. Svět mi pak připadá holý jako kostra, bez srdce.
Asi smutný, ale takový plochý. Když mi naposledy někdo umřel, měl jsem z toho podstatně větší depku.