Ještě pořád

jak sem řek: svítí sluníčko, třeba ten bílej proužek, nahatej vopálíš do hněda a s bílou mizející kůží, rozptýlíš i kousek smutku do jasnejch dnů. Hlavně to nepřežeň - aby se ti neloupaly záda - víš čim hrozej dermatologové :-) Moc pěkná básnička *

pět housek k snídani...nevidím problém pro jednoho :o)) ale bez ironie: dobře vystižený stav duše. Musí se nechat uležet, třeba i hýčkat, nemá cenu lámet přes koleno...*****

**!**

guy: Děkuji... nicméně jsem nejspíš doživotně odsouzená k permanentním průserům. :))

když se člověk vzorně chová, tak se mu většinou půlka trestu promíjí ... takže někdy kolem tý padesátky tě přestanou průsery pronásledovat ... :-)

a ještě pořád si hýčkám nahý prsteníček levé ruky *

a ještě pořád si hýčkám nahý prsteníček levé ruky moc pěkná celá....***

Mně se líbí celá:)*

Líbí.t.

výstižné***

*

Hýčkej ;-) *t

*!

Chycená mezi dvěma světy... *

je to smutný až na půdu ... to ještě mi automaticky nahodilo Janouškův dopis, co zůstal ležet pod dopisy, čímž se to stalo ještě smutnějším, jak mi k tomu ta krásně vlezlá melodie dělala z dálky zvukovou kulisu ... ale je tam jeden důležitej optimistickej moment - to s tou pavučinou ... si pamatuju, když sme do ní jako malí házeli muchy pavoukům, že se dost často z tý pavučiny dostaly dřív, než je pavouk stačil sežrat (k naší nelibosti) :-) ... takže přeju, ať se taky brzy vymotáš ... :-)*

*

...hrome, ta mne oslovila.....umím se dobře vcítit v tu situaci.....moc krásná báseň.....dám si ji mezi oblíbené....a přeji, ať ostré myšlenky otupí brzy své hroty... ;o)

to je nádhera..tolik smutku...v nahém prsteníčku...*

zajímavě ... ten bezděčný verš mezi 1 a 2 mi nesednul ale i tak T.

nemám slov...... vzlyk

Moc hezká. TIP

sem jako moucha v pavučině chycená mezi dvěma světy zpátky nemůžu a dopředu cesta nevede Tak si taky někdy připadám. T

t.