Pád

No, dělej jak musíš... Moc ráda bych si povídala dál, ale hrozně mě bolí hlava. Znáš ten pocit kdy ti hučí v uších a mezi nimi máš prázdno? Tak přesně ten... Půjdu spát, snad to přejde... Hezkou dobrou noc. :)

Taky už půjdu, plácám pěkné nesmysly... dobrou :) jo a ten pocit znám velmi dobře

Já tě nepopichuji! Čtu tě ráda. Tvoje věci jsou pestré, vždycky čekám čím mě překvapíš...

to není popichování, jen pokus o suché a neosobní hodnocení. btw díky za kompliment, snad ho rychle zapomenu...

Nebuď na sebe tak přísný! To nikomu neprospívá.

Přísnost vede k osvojení řemesla a formy, což vede k přirozenému projevu... nemohu jinak.

není zač, máš pravdu, také si myslím, že by to nemuselo tak být

smutný téma, moc smutný - a špatný, že se stát nedovede postarat o lidi, kteří sami nemohou. Viděla jsem v Brně před časem žebrající starou paní s jen jednou nohou, viděla jsem tam muže, který se chvěl zimou a vypadal postižený i duševně, jen ruku před sebe měl nataženou a prosil. Nebylo mi z toho dobře, celej den po mně nic nebylo. Chápu tvůj pocit - a navíc jsi to moc krásně napsal. TIP

na dvě housky...to je jen variace na dané téma, co mne potkala na nádraží Tvého města....jen jsem nemyslela na krásy vůkol, ale měla plnou hlavu zmatků a rozhořčení nad tím, že se nesluší, aby matky opouštěly své děti...nu to nic, ostře se to vybavilo...a rozumím, jen jsem zněla v moll... *

Oni si za to zčásti mohou sami, ale je hezké, že stále existují tak velká srdce, že bijí i za ostatní mimo svou schránku osobnosti*

Lysohlávka, Lulák, Toscana, Piano: Nechci působit sentimentálně nebo jak z charity (i když to je bohulibá činnost), pokud v tom vůbec něco je, tak akorát určitý pocit nespravedlna, že se mám líp, než ti, kteří se musí ptát. Piano: Vidíš, nemusíme chodit daleko... Toscana: Paradoxy moderní doby... Lulák: Jen ten nadhled schází... a trochu činu.

Město má úvěr na polibky Když zazní kvintakord Slunce o dlažbu a zanikne v neprodyšně černých kufřících obchodníků s radostí U srdce zabolí.... až sem líbilo MOC, dál bohužel ne, tak zase příště :)

Pívíí: Aspoň něco ;-)

u tebe se vždycky stavím ráda... ;-)

Pívíí: tak to mě těší i když se ti ten konec nelíbí ;)

... jsem ráda, že mi to odpouštíš... :)

jsem sebekritický, tohle je dílko celkově slušné kvality, ale nedotáhnul jsem to do konce, není domyšlené.

*!

obchodníci..mi nějak připomněli Kryštofy...jinak je to smutné...že to je...že někdo může tak upadnout*

Pivo: Já taky moc ne, ale dneska mě tahle otázka opravdu potkala. Lugin: Holt není každý den posvícení... jsem se ti prostě netrefil do noty. Print: Že by to přeci jen někdo pochopil tak, jak jsem to myslel? Zuzulinka: Ta otázka mě dneska potkala na schodech z metra... a zamrazilo mě. Kryštofy ne, prosím... díky za názor a za tipy

takové pády jsou moc smutné.... pěkně a výstižně napsané... TIP

hm a proč ten prolog?

U srdce zabolí jednovětým mikroinfarktem ........kam ty na to chodíš, Sirale???*

...mne sa to teda páči - atmosféra tmavého upršaného mesta sa mi vynára - no každopádne tip...

vesuvanka: Zbývá jen jedna otázka - dá se s tím něco dělat? JeremyMark: Zdravím. pozorovatel: Ten název jsem si vypůjčil... ono to mělo být trochu o něčem jiném, než jak si všichni myslí. Sarrah: Do metra, Sáro, do metra... a u srdce mě opravdu bodlo. greenplastic: Alespoň že ta atmosféra... díky za názory a tipy

Camusův Pád? Teď nevim jestli se pletu, ale nebylo to o tom soudci?

Upřímně, četl jsem jenom Cizince a půlku Moru, pak mi tu knížku vzali a nikdy už jsem jí neviděl... Vzal jsem si jen název a nechtěl jsem to to nechat jen tak. Moje první rovina náhledu na text je ale taková, že turista jde po městě, samým obdivem ke kráse a životu toho všeho skoro nedýchá, když vrazí do žebráka.

tak to je něco jinýho:)) já totiž tu knížku měl jen týden taky:)

Na to se moc těžko hledá odpověď.... dát těmto lidem novou příležitost... něco se občas najde, ale nejhorší pro tyto lidi je jejich psychický pád - ztratí současně i rodinné zázemí - opustí je partner(ka), takže nemají nikoho o koho by se mohli opřít... a v tomto stavu celkové deprese, kdy jsou totálně na dně, mají hledat novou příležitost - práci, aby si mohli zaplatit levné ubytování i základní hygienu... chodit po úřadech, prosit.... a tady je kámen úrazu... většina těchto lidí na to nemá sílu (a není divu) a ztratí-li ještě rodinu, nemají už ani motivaci....

vesuvanka: Díky za hodnotný příspěvek. Často si říkám, zda je skutečně blahobyt většiny nevyhnutelně spjat se strádáním menšiny.

pozorovatel: Tak to se na ní musíme složit... :)

na tekutej chleba jistě. No, probralo ho to z rozjímání nad naukou o harmonii. Teď je otázka, jestli to byl kvintakord dur nebo spis na moll Asi dur, ten je tvrdej a byl asi hodne z daleka ten co vrazil, ze ho to tak sokovalo, co?