Mám otevřené oči

VIII

Sedím s pistolí v ruce...

I

Zase mi nalil dalšího panáka skotské.Bože, nevidí, že už se nemůžu ani pohnout?Hlavu mám na baru, vypadá to spíš jako bych spal, než jako obraz člověka, co už všechno ztratil, ale bojí se umřít.Ten hajzl mi tě vzal.Bylo nám spolu tak dobře, tolik sme si rozuměli, tolik sme si užili.A teď?Ty žiješ s tím naondulovaným kriplem co má půlmetrového ptáka a  o lásce nemá ani páru a já se tu utápím ve whiste, kterou mi nalévá barman co snad ztratil míru, ale možná chce jen vydělat pár dolarů navíc.Dokonalá tragédie.Kolik může být vlastně hodin?Tak strašně se mi točí hlava.Ani ruku nemůžu zvednout. „Taxi, pane Jonesi?“ křičí jakoby z dálky hasič s hadicí, jejíž druhý konec je ponořený do galonu whisky.Jeho hlas se mi v hlavě rozléhá jako horská ozvěna.Kývnu...

II

Jak jsem se sem dostal?Hraje nějaká známá písnička.Kde jen sem jí slyšel poprvé?Vem to čert.Strom, popelnice, blok domu, zase popelnice, značka.Aha taxík mě veze domů.Venku prší(tak proto je mi taková zima) v autě je nepříjemné vlhko, cítím zašlý cigaretový kouř.Hnusný taxík.Dej, ať už nikdy v podobném nesedím...

III

„Pane, pane, vzbuďte se, pane je tohle dům, kde bydlíte? Vnímáte vůbec?Pane!“ Jeho hlas je silnější a silnější, krucinál.Jo, skleněný vchod, zelené dveře, jo sem doma. „Ano“, vymáčknu ze sebe...

IV

Moje záda kurva.Bolí mě.Moje matka by řekla: „Zastrč si tu košili, ať ti netáhne na ledviny.“Asi sem tu spal celou noc.No alespoň že jsem u sebe a né někde na záchytce jako posledně.Pokouším se vstát, ale ještě mi v krvi koluje moc alkoholu.

No tak snad se aspoň dopravíš do postele ne?

Jistě jistě.Pracuje se na tom...

Zase je tma?Další prospaný den po flámu.Pomalu vstávám ze země.Byt je potemnělý.Musí být kolem desáté večer.Mám erekci.Jaká škoda že už tu nejsi.Připadám si jako nějaké prase.Nedivím se, že si to se mnou skoncovala.

Já taky ne.Ani jako chlap za to nestojíš.

Já vím, omlouvám se.

Mě?Proč?

Nevím, si tu jediný.Komu jinému bych se měl omluvit?

Já nevím..třeba..no dobře tak tedy přijímám.

Ty lere, kdybych tě neměl, jsem nula.

Dobře že sis to přiznal.

Ano.Můžu tě o něco požádat?

Jistě cokoliv.

Zabij ho.

Opravdu si to přeješ?

Ano, nic jiného nechci.

Dobře tedy.Ale pomůžeš mi.

Spolehni se...

V

Mám ruce od krve.Všude je plno krve!Ach Bože, fuj dyť má obličej na hadry!V ruce držím malý revolver, ještě se z něj kouří.

Cos to udělal, Tylere?

Přece to co si chtěl.Zabil jsem ho.

Zakopnu o převrácenou židli a spadnu.Všude je tolik krve!Na stěně, na podlaze, dokonce jsou stříkance  i na stropě.Jsem v šoku, cítím jak se mi svalů a do krve do krve uvolňuje adrenalin.Zrychluje se mi tep, nemůžu přemýšlet.

Ne tak sem to nechtěl.Tohle né.

Hlavně nesmím omdlít.Snažím se vstát.Rychle, rychle než někdo zavolá policii.Jako bych ochrnul.

Čemu se směješ, Tylere?

Tobě, hlupáku.Myslíš si, že utečeš?

Jistě že uteču, jistě že to zvládnu.

Bože, někdo klepe na dveře!

Sakra zase...

VI

Je mi zima.Zasraná noc.Kde to vůbec sem?Slyším nějaké ptáky, křik, hádka která sem doléhá z nějakého vzdáleného bytu, projelo auto, podle motoru Ford nebo Cadillac, nadzemka, šustění stromů.Zvedám se.Vůbec to tu nepoznávám kurva.Pořád mám ruce od krve i košili, kalhoty taky.V kapse mě tlačí revolver, co jiného by to bylo?Stahuje mi kalhoty.Nemám opasek.Kam se poděl můj opasek do hajzlu?Přemýšlej, přemýšlej.Musím se zbavit těch hader co mám na sobě.Tak moc se mi chce kouřit.Ser na cigarety!Dobře, kde to vůbec jsem?Jo je to mé město, dobře jak se dostanu domů?Nadzemka, přece jsem ji slyšel, ano rychle.Široká ulice, křižovatka se semafory, zebra, svítící pouliční lampy.Červená.Usměju se, když míjím rudě svítící výstražník.Nejspíš už je hluboko po půlnoci.Skvěle, vidím kolejnice.Možná pojede už brzy.Konečně stanice!První schod, druhý, třetí, nikdo tu není.Jsem zadýchaný, sednu si na lavičku.Na ni je, nejspíš nožem, vyryto: "I love you Rachel".Nic sentimentálnějšího jsem poslední měsíc nečetl.Zdánlivý pocit bezpečí střídá napětí.Kde je ten vlak?Sedím dlouho.Zapnu si sako až ke krku.Někdo sem jde, slyším ho  na schodech.Už je tady.Opilý chlap.Možná čtyřicet.Sako, džíny.Pěkný styl, vytříbený na tak vyzrálého muže.Vrávorá jako list papíru v průvanu.Konečně si sedl na vedlejší lavičku.Hlava mu spadla do klína, nejspíš usnul, vypadá tak.Slyším auto a vlak.KONEČNĚ...

VII

 „TAK už se vzbuď!“Rána, facka.Au, moje oko cítím jak mi puchne.I žebra mě nesnesitelně bolí.

 „Co je?“zamumlám.

Další tupý náraz dlaně o můj obličej. „Otázky tu kladu já!“Lampa mi svítí do obličeje.Ostré bodavé světlo.Ruce mám připoutané k židli, z obleku mi zůstala už jenom košile.Z nosu mi kape krev, musím dýchat ústy. „Kdo jste?Kde to jsem?“nejistě se snažím přijít na to co se mnou děje. „Tak ty si z nás ještě budeš dělat legraci jo?“Další rána do břicha, vyrazil mi vzduch z plic, lapu po dechu jako bych se topil. „ Teď už tě přešla chuť vtipkovat, Tylere?“Jakže mě to oslovil?! „Jaký Tyler?“cedím mezi zuby. „Slyšel si to, Joe?Prý jaký Tyler?“Za lampou musí sedět ještě někdo další.Ten co mě mlátí, je asi 180cm vysoký a váží snad tisíc kilo!Je zavalitý, ale né tlustý spíš svalnatý má široký krk, skoro to vypadá jako by mu hlava vyrůstala přímo z ramen.Do obličeje mu nevidím, zatím stál pořád před lampou.Silueta profesionálního boxera těžké váhy. "Dobře, dobře už mě prosím nebijte!“snažím se ho uklidnit, když vidím, jak se chystá na další ránu do břicha. „Prosím jen mi řekněte, jak sem se sem dostal, kdo jste vy a co po mě chcete.“Do úst se mi dostala krev .Víte, že když se chcete pozvracet, stačí se napít trochu krve?Byl to můj trik na střední škole, většinou sem ho používal před poletními pracemi z matematiky.Vyplivnu ji, nemám chuť tu zvracet. „Joe, já už na to nemám nervy, jdu na kafe a cigaretu.“ Odchází za stůl, na kterém stojí lampa.Slyším, jak si z něj něco bere, nejspíš klíče.Otevírá dveře odchází.Už jsem si přivykl na ostré světlo.Chvíli je ticho.Proč sakra nic neříká?Začínám nervóznět  ještě víc.

„Pane?Vím zní to divně, ale  musíte mi věřit.Poslední dobou často omdlévám a budím se na úplně  neznámých místech.Nikdy nevím jak se tam vlastně dostal.Prosím musíte mi věřit.“ Odmlčím se.Je tam sakra vůbec někdo? „Víte jste strašně zvláštní člověk.Dobře tedy přistoupím na vaší hru.Jmenuju se Joe Hudson, můj parťák co odešel před deseti minutami je Mark Steward, oba jsme detektivové Los Angeleské policie,“ zasraná policejní brutalita „vás jsme sem dovezli pro podezření z dvojnásobné vraždy.“Zase se odmlčel.Dvojnásobná vražda?Bože, vždyť pořádně ani nevím co to znamená.Zastínil lampu, takže mi už nesvítí do očí, ale pořád jsem oslněný.  „Mám namysli vraždy, co se staly v průběhu tohohle týdne,“ vstal a jde ke mně.Oči už si začínají přivykat. Nese nějakou tlustou  složku. „Tady to všechno je,“poklepal na složku, hodil mi ji do klína, „sundám vám pouta z jedné ruky, něco zkuste a zastřelím vás." Žlutá, tlustá složka s nadpisem „Robinson“.Policajti dávají jména případům podle první oběti, jednou rukou trochu nemotorně rozevřu složku.Hned na první stránce je velká fotka.Je to on.Kurva, to je on!Zase vidím ten jeho ksycht na hadry.Normálním lidem by se možná udělalo špatně, ale já už sem tam byl, viděl to dřív než soudní znalec nebo fotograf. „Víte co mi neleze do hlavy?“ škubnu s sebou, když na mě ten detektiv zčista jasna promluví. „Ještě před chvilkou tu sedíte a děláte absolutně suvereního  chlapa, kterému je všecko jedno, nadáváte, plivete po nás, vůbec nespolupracujete, a teď?Děláte beránka.Jste skvělý herec Tylere.“co má pořád s tím Tylerem? „Jmenuju se Brian.Brian Jones.Nejmenuju se Tyler.“ „Vážně?A co vaše občanka pane Jacksone.Tyler Jackson  narozen 3.dubna 1976, trvalého bydliště taky na Franklinově ulici 1039.Víte, dyť to je docela slušná čtvrť, žijou tam obchodníci, manažeři, nechápu proč jste ty dva chudáky zabil, to jste byl znuděný nebo co?“sarkasticky se zasmál.

NA co čekáš ?

CO?

NA co čekáš?

NA co bych měl čekat?

Neříkej, že to budu muset udělat za tebe!

Ne, nechci abys cokoli dělal!

Chceš na zbytek života skončit ve vězení?

„Víte, chápu, že jste zabil toho Robinsona, žárlivost je stašná věc, ale proč jste zabil i toho domovníka Shifta?“pokračoval Hudson „Chápu, vyrušil vás při vraždě, ale přece jste ho neznal, mohl jste ho jen vystrašit nebo ho spoutat a nechat ho v tom bytě.Většina vrahů, když je vyrušena při vraždě, jedná sice zmateně, ale toho kdo je vyruší většinou nezabijí.Vy jste ho spoutal vlastním opaskem, mučil ho,až potom ho uškrtil.“Aha.Takže proto sem na sobě neměl ten opasek.Ježíši. „Spíš to vypadalo, jako byste tam šel zabít toho Shifta a né Robinsona.Ale stejně, musíte mít silný žaludek.6krát střelit chlapa do ksychtu a potom ještě uškrtit domovníka.Komu čest tomu čest.“Další dávka sarkasmu.

Já to snad budu muset udělat zase sám!

NE!NIC NEDĚLEJ!

Ale no tak, Briene..

Prosím, Tylere, nic mu nedělej!...

VIII

Rozevírám pomalu víčka.Ještě pořád mám opuchlé oko.Bolí to.Sedím na nějaké židli.Zase mám své sako.

Kde to sme?

To tě nemusí zajímat.

Jak ses dostal z té policejní stanice?

Taktéž.

Zabil si ho?

Ano.

TY jeden, zastaný hajzle!

Uklidni se, zachránil sem tě, měl bys mi být vděčný.

Počkat, ještě něco: sedím s pistolí v ruce.Myslím, že tady někde jsme začali.

Hej, Tylere.

Co zase máš?

Už nikoho dalšího nezabiješ.

Ale no tak.

Přiložím si ji k hlavě.

Teď za to zaplatíš, Tylere.

Co to děláš?

Natáhnu kohoutek, jsem smířený.Obarvím stěny svým mozkem.

Dobře mě poslouchej, Tylere!MÁM OTEVŘENÉ OČI.

Zmáčknu.