Rohlík (pokračování Loupáčku)

„Otevřete ! No tak otevřete, vím, že jste tam, vaše výsosti. Slyšela jsem vás.“ Nemohl jsem už dál udržet kliku. „No tak otevřete, nebo zavolám sluhu a vylomíme dveře.“

Ještě jednou pořádně zabrala za kliku, nevydržel jsem. Dveře se otevřeli, světlo mě oslnilo, zvedal jsem ruce k očím, abych si je promnul, ale služka mě za ně chytila a začala táhnout ven z pokoje. Udeřil jsem se při tom hlavou o futra. Táhla mě po chodbě, snažil jsem se zachytit nohou o něco, o cokoliv, ale měl jsem příliš slabé prsty a velmi to bolelo.

„Je mi to velmi líto, vaše výsosti, ale nemohu jinak. Dlužíte nám nájemné za čtyři dny. Buďte rád, že jsem pro vás přišla já a ne nějaký jiný sluha. Je běžné, že sluhové takovým hostům, jako jste vy, třeba i zlomí nohu.“

Mlčel jsem. Dovlekla mě k jedněm z dveří a začala se hrabat v kapse plné klíčů. Ležel jsem na zemi, tak jak mě nechala a díval jsem se na ní. Myslel jsem na svého souseda odvedle. Služka odemkla dveře, otevřela, vzala mě za ruku a zatáhla mě dovnitř, byla to koupelna. Opřela mě o vanu a pustila vodu.

„Za chvilku se vrátím s jedním sluhou, vaše výsosti, vezmeme vám vaše šaty, tak z nich vyberte vši, pokud nějaké máte. A umyjte se.“

Odešla. Seděl jsem tam, opřený o vanu a díval jsem se před sebe na špinavé bílé kachličky. Lozil po nich nějaký hmyz, nevím, možná nějaký druh švába. Sledoval jsem je, byli zajímaví, lozili sem a tam. Pak se vana přelila, voda byla studená, tekla mi po zádech až k zadku. Strašně mě studil řitní věnec. Odvalil jsem se dál od vany, ale voda pořád postupovala ke mně. Pak mě napadlo, že bych mohl otočit kohoutkem. Pomalu jsem se zvedl, klepal jsem se zimou, po kolenách jsem došel na druhý konec vany a zastavil vodu. Stoupl jsem si a podíval jsem se do vody, úplně mě přešla chuť na koupání.

V jednom rohu místnosti byl prádelník, šel jsem k němu, jestli tam není nějaký ručník, klouzalo to. Prádelník byl prázdný, sedl jsem si na něj a čekal na služku. Chtělo se mi strašně spát, ale bál jsem se, že kdybych usnul, spadl bych na tu mokrou zem, tak jsem si vlezl do prádelníku, zavřel se a usnul.

Vzbudil mě nějaký hluk, už nevím jaký. Podíval jsem se škvírou : U vany stál sluha, díval se po koupelně, pak si vyhrnul rukáv, strčil ruku do vody a vytáhl špunt. Bylo slyšet, jak voda odtéká, sluha se rozhlížel po zemi a osušoval si bílým kapesníkem ruku. Pak se podíval na zeď, strčil kapesník do kapsy a jednoho švába rozmáčkl rychlým plácnutím. Pak se ještě jednou podíval do vany a odešel. Myslím, že jsem usnul ještě před tím, než všechna voda z vany odtekla. V místnosti nebylo žádné okno, jenom jedna žárovka, zase jsem ztratil pojem o čase, takže ani nevím po jak dlouhé době začala zem nasáklá vodou plesnivět. Když byly chomáčky vysoké odhadem tak dva a půl centimetru, vylezl jsem z prádelníku. Procházel jsem se pak celé hodiny, bylo to velmi příjemné.