Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seo kozách
Autor
cekanka_ucekana
Mám kamaráda. Mám dobrýho kamaráda. Máme se rádi platonicky a kamarádsky. Kamarád má firmu a je hodně šikovnej. Taky je hodnej šéf. Má tři zaměstnance a má je rád. Taky platonicky. Se zaměstnancema se, totiž, nespí. Ani když jsou zaměstnanci ženy. Kamarád se rozhodl, že když je pracovní pondělí přede dvěma dny svátků, nemůže svoje zaměstnance, který má rád, honit do práce, ale zase jim nemůže dát volno, aby je nerozmazlil a tak vymyslel akci. Objednal na letišti tři letadla na vyhlídkovej let, restauraci na oběd a pstruhy u potoka na večeři a dal svým zaměstnancům příkaz ke služební cestě. Každej zaměstnanec si mohl sebou vzít partnera. Muj kamarád si sebou vzal milenku a mě. Takže nás bylo devět, akorát na tři třímístný letadla. A zavolal mi, řekl mi, že se rozhodl, že se tý akce zúčastnim a že to nesmim odmítnout. Jsem celkem poslušná holka a autority ctim. A on autorita je. Tak jsem neodmítla a začala jsem se bát. Letěla jsem dvakrát v životě a vždycky mi bylo špatně z tý děsný vejšky. Řekla jsem kamarádovi, že mám strach. Řekl: „Ničeho se neboj, já tě ochráním.“ Jsem poslušná a autority ctim a tak jsem se přestala bát. V pondělí ráno jsme sedli do aut a odjeli do Jičína na letiště. V autě jsem se zase bát začala. Ale už jsem to nikomu neřekla. Na letišti jsme chvíli seděli a čekali na letadla. Když jsem viděla to letadýlko, začala jsem se bát ještě víc. Všechny ženský, který jsme tam byly jsme se začaly bát ještě víc.
„Nebojte se,“ řekl muj kamarád a jejich šéf a milenec „to jsou bezpečný letadla. Když jsem byl v Mongolsku, tak jsem potřeboval přeletět a to jsem se bál i já. Letadlo mělo kapacitu sto cestujících. Nahnali tam stopadesát lidí a kozy. Když se potom ve vzduchu začalo klepat, přistáli jsme a pilot řekl, že jsme přetížený a vyhodil kozy.“ Uklidnil nás. Když jsme po půlhodinovým letu vystupovaly z letadla, pořád jsme si je přidržovaly, aby nám je nikdo nemohl vyhodit a Pavlov by se radoval. Jak se řekne „letadlo“ tak se vždycky chytnem za kozy. Zato už se nebojíme, že se s náma zřítí letadlo.