Povídka - XIII, XIV

- XIII -

Dnes jsem čekal, že se za mnou Ivan staví – je už pátek. Ale nepřišel. Plánoval jsem, že ho seznámím s Janou a pak zajdeme k Netopýrovi a oba seznámím s dědkem. No nic. Čtenář mi vrátil tu knížku – prý že je dobrá. Pak hned šel, ani si nevšiml, že jsme dostali nový Zločin a trest. Těšil jsem se jako ještě nikdy, až se po práci sejdu s Janou.

Vyzvedl jsem ji v práci a šli jsme ke mně. Tam mi řekla, že je v tom. Úplně mě přešla chuť na sex, ale jinak mi to bylo docela jedno – mám teď docela dost peněz. Ale Jana začala něco jako, že si to chce nechat. Pohádali jsme se, potom seděla v kuchyni a asi plakala. Neměl jsem chuť ji utěšovat, ale nakonec jsem šel za ní – ale nemluvila se mnou, jen fňukala. Potom odešla.

Pak jsem si chvíli hrál s pistolemi – ale spíš jen s Beretou – revolveru se teď trochu bojím. Neměl jsem náladu na nic, dokonce ani na Simona. Usnul jsem. Chtěl jsem jít večer ven, ale vzbudil jsem se až o půlnoci a teď už se mi nikam nechce. Asi si ho vyhoním a zkusím zase zaspat.

- XIV -

Vyvěsil jsem cedulku a šel jsem do obchodu, kde pracuje Jana, ale nebyla tam. Tak jsem jí pak volal z práce – vzala to její matka, nechtěla říct, kde je, ale nakonec mi pověděla, že je v nemocnici, ale že to není nic vážného a že bude zítra zase v práci.

Už od rána jsem měl „pocit“ – zatím asi nejhorší, co jsem kdy měl. Přemýšlel jsem, že zavřu a půjdu domů, ale pořád do obchodu někdo lezl. Nakonec ještě přišel šéf, podívat se, jak to jde – byla docela dobrá tržba, takže byl nezvykle příjemný – jakoby po orgasmu.

Když jsem šel z práce, koupil jsem si v trafice cigarety. Opřený o stojan na kola tam zase seděl ten spasitel – díval se celou dobu na mě, ale mlčel. Až když jsem odcházel, zavolal na mě - ale přitom jaksi potichu : „Už…?“ Šel jsem, ani jsem se na něj nepodíval. Musel jsem si co nejrychleji zatočit.

Teprve, když jsem vzal revolver do ruky, jsem dostal trochu strach. Položil jsem ho zase na stůl a zapálil jsem si. Hledal jsem cérečko Simona a Garfunkela, ale nemohl jsem ho najít, tak jsem se na to pak vysral. Dokouřil jsem – trochu jsem se uklidnil. Vzal jsem revolver, natáhl kohoutek, zatočil bubínkem – nepodíval jsem se, přiložil jsem zbraň k hlavě a rychle zmáčkl spoušť – dřív, než mi probleskla hlavou jakákoliv myšlenka. Snad jen to, jak jsem se těšil, až se mi konečně uleví.