Tváří v tvář

Popsané listy našich dní

zmuchlat a hodit do popela.

A oheň bude hořet krví.

Tys byla druhá a já prvý.

Žiji jsme život nevšední,

jak jsme si přáli,

jak jsi chtěla.

Sousnění spolu ale utnem

ostřím vět,

které chutná slaně.

Náš konec voní absolutnem.

Místo mých tvoje křehké dlaně

zahrají osud Beethovena.

Prameny vod,

co ze sna syčí

šeptají z dáli "nejsi ničí".

Pomalu dolů ke dnu mizí,

předloni tvoje,

letos cizí,

tiše a lehce do ztracena,

vzdálený osud,

...tvoje žena.