Atmosféry XV.

Kolín si dnes nenuceně oblékl

pravé dublinské ráno

- je pravda že jsem nezkoumal

jak bylo v irské metropoli

Ale výměna byla předpokládám

reciproční -

Obloha se zatvářila akvamarínově

za vějířem kymácivých mraků

A aspoň jednou za dlouhý čas

člověk slyšel křik starých racků

namísto křiku dětí s přirozeně hnědou pletí

Jejich hlasy volaly Yeats!

Yeats! .  .  .   .Yeats!

.  Yeats!.  YeatsYeats!

. Yeats!  .  .  .  .  .  .  Yeats!

a moře kolem doků šumělo si

majestátně Ironicky Ssssssshawwwwww

Ssshaawww

na své racky.... Ssssshawwwww

shAAAAAAAAAAAAAAAAAAww

To zahoukal z Isle of Man remorkér

(kdybyste rozumněli jejich hlubořeči

také byste se tak usmívali)

Až skorem vesele podmazal ráno z dovozu

svým dunivým smíchem

pro všechny

Stojící omnibus byl mírně přetížen

a odfrkl si do výfuku

JOYCe!

Jak uslyšeli jeho hlas

tak celá skupina reformních

mladých

avšak pohodlných racků

(pořád jen sedí na mostech v ústí řeky

a tvrdí že filozofují)

se rozletěla ke každodenní túře

okolo jeho sedmnácti domů

které vystřídal než odjel pryč

a všude se halasně hlásili k jeho odkazu

Joyce!Joyce!.  .  .  Joyce!

.  .  .   JoyceJoyceJoyce!

Joyce!.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .   (ještě když odletali jeden zadeklamoval) Joyce!!

Joyce?

podivila se vlna

plesknuvše sebou o molo

Nestihla ani zakroutit čelem

natož hlavou

Tak si vzpomněla na svá studia

a láskyplně zašeptala

Wilde...

když opouštěla zem směr moře

Wilde!

Jejímu výběru dal mezi sousty

za pravdu albatros

snídající s rodinou

Wilde!Wilde! Wilde!

(vždyť víte, děti tak rády napodobují)

Na nábřeží zatím statný junák z Limericku

likvidoval dlažbu pneumatickým kladivem

BeckettBeckettBeckettBecktettBeckett

.BeckettBeckettBeckett BeckettBeckettBeckett

No radost pohledět

Z oblohy se zřítil jinoch

na špatně přilepených křídlech

A mezi dlažbou kvetli lvi