Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seGaileo Galilei
Autor
Asrael
Ve Florencii žil kdysi velice nadaný vědec jménem Galileo Galilei. Mnozí ho zajisté znáte jako člověka, který přišel na to, že se Země točí, ale já vám nyní povím příběh, jak to s tou rotací bylo doopravdy.
~o~ ~o~ ~o~
Byla tma a většina obyvatel Florencie už dávno spala. Po liduprázdných ulicích občas přeběhla zatoulaná kočka a z hospod se linul veselý smích mužů, kteří už trošku přebrali.
Najednou se z uličky nedaleko podniku se zaměstnanci lehčích mravů vypotácely dvě osoby v těžkých zbrojích a s meči za opaskem.
Kdyby jste k nim přistoupili blíž, zjistili byste, že mají a na brnění znak. Znak rodu Medičejských. V tu chvíli, byste se nejspíš vyděsili a s řevem tomu odpovídajícímu utíkali co nejdál od nich.
Kráčeli trochu vratkým krokem a bylo na nich poznat, že už si pár piv dnes taky dali.
Vzájemně se podpírali a neomylně mířili k zahradám Baboli.
~o~ ~o~ ~o~
„Hádej, kdo je?“
Mladý muž se opatrně dotkl jemných ruček, které mu zakrývaly oči, pak je uchopil, stáhl dolu a jednu po druhé políbil.
Zahradami se rozlehl smích.
Mladá brunetka s jasně modrýma očima, malým nahoru zvednutým nosíkem a smyslně vykrojenými rty usedla na lavičku vedle něj a líbezně se usmála.
Takhle tajně se scházeli už dva měsíce, ale ani jednomu to nevyhovovalo. Bohužel to nešlo jinak. Představa, co by to bylo za skandál, kdyby se provalilo, že se členka rodu Medičejských zamilovala do chudého a nevýrazného vědce byla však tak strašlivá, že se s tím oba smířili.
„Složil jsem pro tebe básničku,“ promluvil po chvíli muž a začal něco hledat v kapse.
„Tak spusť,“ pobídla ho netrpělivě Lucretia.
Konečně vytáhl malý zmuchlaný papír, odkašlal si a začal:
„Jak studánky jsou modré tvoje oči,
když tě líbám, Země se točí…“
~o~ ~o~ ~o~
Giovaniho s Jacqopem zarazil na kraji zahrad dívčí smích. Chtěli pokračovat v cestě, domů, ale pak si řekli, že ty dvě hrdličky trochu postarší a vydali se směrem odkud smích slyšeli.
Když už byli na doslech, zastavili se.
„Složil jsem pro tebe básničku.“
Vyměnili si pohled a svorně vykročili vpřed.
Oba byli známí milovníci a nenechali si ujít jedinou příležitost, jak si doplnit zásobu veršovaných komplimentů.
„Jak studánka jsou modré tvoje oči,
Když tě líbám, Země se točí…“
KŘACH Jacqop si nevšiml příkopu a spadl do něj.
´Jsme prozrazeni,´pomyslel si Giovani a rozhodl se k nouzovému jednání.
Suveréně vykročil vpřed a periferním pohledem zaznamenal, že Jacqop udělal totéž.
„Tvoje jméno?“ vyštěkl na vystrašeného mladíka a v duchu se mu omlouval.
„Galileo Galilei,“ pípl hoch.
„Ve jménu zákona tě zatýkám.“
~o~ ~o~ ~o~
Měsíc byl Galileo vězněn v tmavé kopce a nedostával nic víc než tenounký krajíc chleba a malinkou mističku vody.
Byla mu zima, ale žádné pokrývky se mu nedostávalo. Místo postele měl jenom trochu zmačkané a páchnoucí slámy.
Na té zrovna spal, když do cely vtrhli stráže a nešetrně ho probudili. Odvedli ho do malé místnůstky, kde bylo vědro s vodou, hřeben a zrcadlo.
Nařídili mu, aby se umyl, což bez váhání udělal.
~o~ ~o~ ~o~
Galileo už hodinu seděl na lavici obžalovaných a stále ještě nechápal, proč tam vlastně je.
Předseda tribunálu zrovna vyprávěl něco o stvoření Země, když mu došla trpělivost a vstal. Normálně by tak neučinil, ale měsíc vězení udělá své.
„Může mi prosím, někdo vysvětlit, proč tu vlastně jsem?“ zeptal se drze a nevšímal si všech těch vyděšených pohledů.
Předseda se na okamžik zarazil, ale pak pevným hlasem prohlásil:
„Tvrdíte, že se Země točí.“
Galileo ho chvilku pozoroval, jako kdyby zkoumal, zda si z něho náhodou nedělá srandu a pak začal protestovat:
„Ale to je omyl.“
„Chcete mi namluvit, že jste to neřekl?“
„Ale řekl, v básni. Byl to pouze rým kterým jsem v žádném případě nemyslel, že zeměkoule rotuje.“
„Odmítáte tedy svou vinu?“
„Ano!“
~o~ ~o~ ~o~
Když se o hodinu později procházel po městě, zaslechl za sebou volat svoje jméno.
Otočil se a kolem krku mu padla rozesmátá Lucretia.
Políbili se.