Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Nebylo to ze dne na den, ale lidi se zbláznili. Když bylo na světě tak špatně, že už nemohlo být hůř, lidé odmítali brát vinu na sebe. Ztratili veškerou soudnost a proto neměli koho a za co soudit. Zašli tenkrát moc daleko. Povolali k soudu Boha s Ďáblem. Boha překvapilo, že lidi ztratili pokoru a odvažují se jej soudit. Ale nezlobil se. Byl zklamaný a příliš unavený, než aby znova potopil svět. Zato ďábel, ten měl radost. V poslední době cítil jasnou převahu a teď měl možnost se zviditelnit.
Byla to velká událost a soud v přímém přenosu vysílaly všechny televize. Prodávaly se trička, tiskly se samolepky a vznikaly bitky mezi fanouškama zla a dobra. Svět byl vzhůru nohama. Konečně se něco dělo.
Nastal očekávaný den, kdy soudní síň byla narvaná k prasknutí. Lidé seděli doma nebo v hospodách a koukali na televizi. Napětí vrcholilo.
Bůh přišel k soudu klidně, pokojně, se sklopenou hlavou. Zato ďábel se vyžil a udělal z toho show na americký způsob. Všude byly jiskry, ze země šlehaly plameny všech barev a ďábel se do toho ďábelsky smál. V první řadě stálo pár andělů, kteří zkoušeli apelovat na ďáblovo svědomí. Tenké hlásky pískaly: vždyť jsi byl jedním z nás..." Ale ďábel se jen zašklebil a plivl po nich oheň, až andělům málem ohořely kudrlinky. "Pardon. Ale jako anděl sem se nepoved!" Procedil mezi zuby. Pár ďáblových příznivců zajásalo. Naproti tomu skupinka křesťanů, co stála vzadu, se ozvala silným hvízdáním na prsty a křičením sprostých slov. Na kardinála se vrhla skupinka výtržníků s obrácenýma křížema na krku. Vznikla bitka, kterou po ňáké době rozehnala ochranka.
Soudce byl ten nejlepší z nejlepších. Byl vybrán na základě mnoha testů sestavených těmi nejlepšími psychology. Přesto měl obavy. Jako dobrý soudce viděl obě strany věci a pochyboval o tom, jestli má právo soudit Boha. Ať tenhle soud dopadne jak chce, jedné straně ublíží. Byla to neřešitelná situace a nejradši by utekl. Cítil, že se opakují dějiny. Někdo to být musí, na čí hlavu trest za špatné rozhodnutí (ať už bude jakékoliv) dopadne. Byl nešťastný, protože věděl, že nemůže vyhrát. Byl v roli mučedníka.
Bůh i Ďábel se rozhodli, že obhajovat se budou sami. Vždyť jen oni mají ty nejlepší argumenty. Soud tedy mohl začít. Soudce se posadil, nadechl se a začal: "Nejdříve se obracím na Boha. Předstup." Bůh se ocitl na místě obžalovaných. "Tak tedy." Začal soudce. "Máme tady žalobu ze strany lidu, kterou přednese prezident Světa." Prezident byl tlustý muž s červenými tvářemi. Měl velký nos a malá prasečí očička. Tak tenhle se mi zrovna moc nepovedl, pomyslel si Bůh. Ale co - takových mutantů je všude spousty. I Bůh se přece může zmýlit. Jenomže teď osud samotného Boha nebyl v rukou božích, ale v rukou jeho omylu a soudce, který byl nejlepší z nejlepších.
Prezident Světa si stoupl na svoje místo a sebevědomě a nahlas spustil: "Tak tedy mám tady žalobu na Boha. Obviňujeme ho, že si lidi stvořil pouze pro svoje potěšení. Dělá si s námi co chce a jenom tak si s námi zahrává. Kdo mu dal právo? Proč zrovna on má určovat, co je dobrý a co ne? Jak můžeme vědět, že deset přikázání je správných? Jak jeden .... vlastně ani ne člověk, může určovat, co miliony lidí mají dělat? Co nám může nabídnout, kromě toho, že nás bude zastrašovat? Ptám se: Co nám může nabídnout?!!" Pořádně se u toho proslovu zapotil a zadýchal. V síni se strhla další bitva. Lidi se rvali i v hospodách a na ulicích. Soudce zatřískal kladívkem. "Tak dost! Klid!" A následovala výhružka, že dá vyklidit soudní síň. A lidem, co koukali na televizi došlo, že když nikdo nebude v soudní síni, tak tam nebudou ani kameramani a neuvidí nic. A lidem v soudní síni došlo, že když budou dělat bordel a soudce vyhodí všechny a kameramany taky, tak ty lidi, co se dívají na televizi, budou pěkně naštvaní a na ulicích by se mohlo zabíjet. A proto všichni zmlkli. Bůh dostal slovo a mohl se obhájit. Nastalo ještě větší ticho. Ale on jen sklopil hlavu a neřekl nic, i když ho soudce několikrát vyzval. Lidi to nechápali. Soudce začal být nervózní, protože se obával nejhoršího. Vyzval Boha ještě jednou, ale ten opět mlčel. Soudce si bezmocně povzdychl. Nezbývalo mu nic jiného, než se obrátit k Ďáblovi. Ten se strašlivým smíchem předstoupil na místo obžalovanýho, zatímco Bůh si sedl zpátky a svou těžkou hlavu schoval do dlaní. Možná, že i plakal, jestli to Bůh umí.
Před soud opět jako žalobce předstoupil prezident Světa. Byl to ten samý prezident, protože byl tlustý a měl prasečí očička. Ale nikoho to nepřekvapilo, protože hodně lidí si toho ani nevšimlo. A ten prezident, který byl zvolený jako nejlepší člověk na Zemi (a nikdo vlastně nevěděl proč) se ujal slova a začal obviňovat. "Takže nám, lidem, se nelíbí, že ... že... nás Ďábel láká a uvádí nás v pokušení a ... potom nás klidně odnese do Pekla, ale to teda né naší vinou, protože kdo má mít pořád nervy na to, aby tomu odolal. Tak například člověk, teda jako chlap, vidí pěknou ženskou, která je jako to Ďáblovo pokušení. Jenomže stejně tak si může říct, že je to dar Boží a že je hřích to nevyužít." Pobaveně se podíval do davu. "A pak se takovej normální chlap někdy po smrti dozví, že to byl hřích proto, že využil toho, co se mu nabízelo. A tak se ptám: Proč to není hned jasný? Ať teda Ďábel nedělá fóry a řekne narovinu, co je to to pokušení. My se tomu vyhnem a nebudem trestaní zbytečně za nevědomost, ne?" Projev se lidem viditelně i slyšitelně líbil a nastal potlesk a nadšené pískání. Jenom soudce byl trochu zmatený, protože mu unikal smysl toho všeho. Ďábel dostal slovo na svou obhajobu. Ale místo toho dělal machra a plival oheň , rozžhavoval se do ruda a vyplazoval na Boha jazyk. Lidi od něho čekali něco víc, protože ti, co nevěřili v Boha, věřili tomu, že Ďábel má ve svým repertoáru něco lepšího, když je tak drsnej. Aspoň ňákou filosofii to chtělo. Nebo aspoň heslo. Jenomže to se nestalo. A soudce, protože byl nejlepší z nejlepších, byl samozřejmě moudrý. Věděl, že za všechny lidi to nemůže rozhodnout on sám. A proto řekl: "Každý ať sám posoudí, podle svého svědomí." A odešel a nikdo se nedozvěděl kam, protože od té doby ho nikdy nikdo neviděl. Bůh se odebral do svého království z oblaků a když se vzpamatoval ze šoku, nabral zpět sílu z víry lidí, kteří mu zůstali věrní. Zato Ďábel si z toho nic nedělal, protože si myslel, jak byl úžasnej a jak ten trik s ohněm všem ukázal. Dobře, že to vidělo tolik těch hloupých lidí. Kdoví, kdy zase bude příležitost...
A co si z toho nakonec vzali lidé? Těžko říct. Občas chodí se sklopenou hlavou a semtam na někoho vypláznou jazyk.
...je to moc pěkný, ale mě osobně tam vadí ten podtext křesťanství...vím, že nejde najít tak výrazný a zasvěcený protiklady....viděl jsem v tom svědomí..a to je jediná věc, který věřím...mega tip/**/
Je to dobré,zajímavé.Ted nevím..co si z toho vzít....boha či démona s jazykem....ne.!..Pokušení..pomoooooooc,už jsem v tom až po uši....jen stačím vypláznout hlavu a sklopit jazyk...;-))
Nejsi náhodou Ty!..ten pokušitel, co láká lidi na jazyk?..;-))))) tip.
Celou dobu mi to trochu připomínalo pokračování k filmu... nevim,jak se jmenuje. Ten kreslenej o stvoření světa, jak to vypráví myslim Werich. Ta poslední věta se mi obzvlášť líbí. Trefné a nápadité.
Nejdřím jsem si říkal, co z toho vyleze, protože já tak nějak pánybohy nemám rád. Upřímně, měl jsem trochu strach, že to bude agitka na boha, tak jsme soudil z toho, že "Na kardinála se vrhla skupinka výtržníků ... ", když je známo, že zastánci toho pánaboha napáchali v hostorii pěkná zvěrstva. Naštěstí jsem se mýlil, to rozuzlení to hodilo někam úplně jinam a jestli je dílko o tomhle, pak nemá chybu a TIPuju :-)
Dotýkaš se zajímavých věcí z úhlů, v nichž i já o nich občas přemýšlím. Jen se obávám, že je-li něco (někdo) jako Ďábel, tak má výrazně bohatší repertoár.
Písmák