Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHodina pravdy
Pamatuješ, jak si mi pod balkonem zpíval árie
a vedle mne, za závěsem, se potají smála máma,
jak si na hladinu kaluže chtěl vyplivat mé jméno,
jak sis do pusy nacpal tři a třicet zapálených cigaret
co ti pak ožehly tvůj poarotovsky pěstěný knír,
pamatuješ, jak si odmítl jíst na Krétě chickenburgry,
protože se ti po nich prý dělají kuří mořská oka,
jak jsme projeli poloniny na zpěněných hřebcích
a na půlnočním rozpáleném náměstí v Pejru si
mne, bosou a připitou vínem, učil bossa novu,
jak jsme na stopu snídali s tiráky guláš a pito a
o polední pauze se milovali v škarpě u dálnice?
Realita jsou dvě děti, nudná rachota a víkendy s rodinkou
(já, husa, čekala free jízdu s chlapem o dvacet let starším).
Z vizí zůstala jen televize, čipsy a pečlivě tutlané nevěry.
A jen když se občas podíváš sklenici docela na dno,
když odhodíš zasrané pózy a amnestuješ vzpomínky na budoucnost,
prožiješ si svých 3600 sekund pravdy.
Nebylo, nikdy nebylo.