Co už se nenaučím...

Nemohu pohladit
srostlými prsty
trávu.
Mezi tmou a tmou
derou se její kusy na povrch.
A já pak
voním čerstvým chloroformem

- tak nějak jsme se to slovo učili.

Ráda se odkudkoli vracím.
To světla tramvají odjíždějí spát
vyjetými kolejemi
mezi patníky ( ... a šerem a šerem ... )

Potom se snažím
srostlými prsty uvařit kávu.

"Já přeci
nepiju víc,
než je třeba - k babímu pokosení!"

Jenže nám tady v šestém patře
nezaseli trávu.
A já už tě, dědo, nikdy nepohladím!
(že jsi mne nenaučil sekat kosou)

"Jaké to je, když svetr voní rosou?"

A když jsi mne, bosou, posílal domů k nám,
abych si vzala něco na nohy,
tenkrát mi srostly prsty k sobě - "chtěla jsem se to naučit, víš?"