Mezi sepjatými dlaněmi

Ráno
z hladiny řeky sklízí město
vzrostlou mlhu
křídly holubů

Den zraje
tmavne po okrajích
a sládne v dužině semen
makovic na špičkách věží

Je čas ho ukrýt
pod klenby sklepů
do písků odrolených
z pilířů a věží katedrály
s tužbou nekonečného
gotického stoupání vzhůru
vzlínání duše
mezi sepjatými dlaněmi
k neviděnému

V zimě nám budou
písky zpívat mezi zuby
píseň větru andělů a chrličů
palčivou píseň šťávy z
semen pozlacených makovic
odrolenou píseň tenkých věží

Abychom nezapomněli
nechat svá srdce hladovět
své ruce žíznit
mrazem a sněhem

Cosi se přitom odrolí
z pilířů našich katedrál
snad nezůstanou ani stát
v bílém předpokoji smrti
Cosi se odrolí
z pískovcových stěn a věží

Snad zbude alespoň
jedna kaple

Až budeme poslouchat
píseň svých písků
promísených se semeny
mosazných makovic
pod klenbami sklepů
v bělostném bezčasí

Mezi sepjatými dlaněmi
věží
Mezi sepjatými dlaněmi
umírajícího a rodícího se roku

Křídla holubů
už umlkají
tak jako město
Mlčí až do jara

Odrolit to zbytečné
mezi sepjatými dlaněmi a
než se bílá opět změní ve žlutou
Vzlínat k neviděnému

Makovice na špičkách věží
také nepřestávají růst
jen kvůli smrti