Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMcKabaret
21. 10. 2005
1
0
919
Autor
Verlin
(1/4)
Člověk žije v tak složitém světě, že se musí obracet k jednoduchosti, aby svou vůli nechtě nezradil.
McKabaret (1/4)
Ke kanceláři v posledním patře nedoléhal žádný zvuk noční dopravy mimo některé ze zbloudilých leatdel, které způsobily na stole paní Bachyňákové slabší otřesy.
„Tak. Myslím, že je čas taky projednou pracovat,“ usoudila a dotčeně pozorovala skleničku vody, sloužící jako měřidlo. V případě, že by přes okraj vytekla jedinná čúrka, volala by paní Bachyňáková, jedna z nejbohatších žen světa, jednoho ze svých právníků a ten by to zavařil dopravní společnosti vlastnící toto drzé letadlo.
„Budeme propouštět?“ Otázala se nervózně asistentka stojící v dostatečné vzdálenosti.
„Ne, tentokrát si posvítíme na některé město.“
Tím samozřejmě měla na mysli jeden z kabaretů, které vlastnila a označovala souhrnně McKabaret. Bylo jich po celém světě desetitisíce a měly za úkol instantně a hlavně rychle pobavit co možná nejvíc zaneprázdněných obyvatel této pulzující planety.
McKABARET je prostě SÍLA, křičelo ze všech éterů a ploch, ze všeho, co sneslo trošku pikantní lži.
Asistentka se vrátila a přinesla horu papírů, kterou opatrně položila na mramorový stůl věrně napodobujícího mahagon.
„Tohle jsou dnešní stížnosti, madam.“
Paní Bachyňáková namířila na svou asistentku pohled tak ostrý, až se dívka zalkla.
„Promiňte, je něco špatně?“ vykoktala se.
„Vůbec ne,“ promluvila madam, když se ujistila, že to Asistentka pravděpodobně nijak nemyslela. Prohlédla si s pošklebkem na své prasečí tváři formulář vyrobený z recyklovaného toaletního papíru. Tento papír byl co se týče představ o Public relation společnosti McKABARET dost výmluvný na to, aby si případnou stížnost každý vážený zákazník včas rozmyslel.
Zamračila se nad krátkým textem a papír opatrně položila vedle se snobskou nechutí a vybrala si nějaký výmluvnější formulář.
„Há, tohle vypadá... zajímavě,“ rozzářila se. „Ďábel a Satan. To máme ale šikovné provozovatele. Taková jména... nepochybně si je dali sami. Dneska ta chátra pro svou image udělá snad všechno.“
„Nepochybně, paní,“ přisvědčila Asistentka a začala se stydět za své nové jméno, které si při podávání inzerátu vymyslela a nechala zapsat na matrice stejně jako milony dalších v honbě za slušným zaměstnaním. Konkurence se totiž stala novým zlem moderního světa.
„Tak si zajedeme na menší výlet,“ usmála se zlomyslně.
Ostatně poslední dobou je to stejně nuda, pomyslela si, podnik zdědila už prakticky hotový a zákony nepovolovaly monopolní postavení na všech frontách trhu.
Ozvalo se tlumené vrčení vzduchu zpoza oken a voda ze skelnky se tentokrát skutečně pod náporem otřesů vydrala na okraj a přelila se šťastně na stůl.
„Hmm. Skvělé...“
Úsměv 'paní Bachyňáková' se ještě víc rozšířil.
A Asistentka si nervózně poupravila brýle na kořínku nosu.
***
Následuje Kabaretníci Satan a Ďábel
fakt mám pocit, že ty věty strašně šroubuješ. taky bacha na opakování stejného slova. Na začátku máš během dvou vět třikrát jedno nebo jedinné. ruší to.pak faktické nedostatky: Ozvalo se tlumené vrčení vzduchu zpoza oken -jestli spíš nevrčelo to letadlo.když tam chcš mít ten vzduch tak napiš vzuch byl plný tlumeného vrčení nebo tak něco.dál: mramorový stůl věrně napodobujícího mahagon-to je trochu blbost ne? mramor co vypadá jako mahagon? nebo je to mramorový stůl s dřevěnou deskou, která imituje mahagon?vypadá to jako dobrnost, ale není.pokud chcš vypadat seriozně, tohle musíš umět popsat.