Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePtačí chřipka
Autor
Lakrov
Svědí to na jazyku. Kdyby Ti ji ukradli, napíšu jinou. (nelze-li skrýt odesilatele, pak aspoň adresáta)
V zahradě hromady kostí,
z nich zjara kytky vykvetou.
Prý ptačí chřipka! K zlosti.
Kdy ty potvory zas odlétnou.
Mám srdce navrchu kapsy.
Ty se tak snadno nerozdáváš.
A v trávě plné rosy...
Kocourku jsi náš, nebo nejsi náš?
Ještě si hraješ s ohněm?
Vím že se nesmím ptát.
Kolik Ti zbývá prstů?
Pět, čtyři...? Svědí to na jazyku.
Všechna okna prý vedou k moři.
A co ta dvě ve světlíku?
Ten žár, co za nimi hoří
zamknu v nočním stolku v šuplíku.
Papíry, kosti, dráty,
další pozdravy ze smeťáku.
První, třetí, dvacátýpátý,
každý drží něco v zobáku.
Oči ti blednou zlostí
Víš všechno. Nač se ptát.
Kolik Ti zbývá životů?
Tři, dva...? Svědí Tě to na jazyku.
Hroudám na poli za městem
narostla křídla ze všedních dnů.
Chlubí se namodralým leskem
a smějí vstoupit do mých snů.
Co tam však dělá ten kluk s tou zbraní?
Asi si poplet` století.
Netrefí, trefí nebo nevystřelí?
Nebo s nimi odletí.
Tažní či dostihoví?
Vím že se nesmím ptát.
Kolik snů ještě zbývá?
Šest? Sedm... Svědí mě to na jazyku.