Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semalé výčitky
21. 10. 2005
7
0
2568
Autor
mánemá
***
zapřažená do vozu –
říkám si o polepšovnu:
v zubech písek
drhne mi řeč
***
Přerývaná noc jak o překot
vylívá čerň;
stojíš hlasem v dekadenci
skrze sutinu
kamenné tváře z fotografie -
něco z tebe spolykala tma.
A ještě k tomu
škemrám
o dočasný výpadek světla.
je vidět, že máš i chceš něco říct, opět se mi líbí, ačkoliv si kladu otázku, kdyby nebylo té úvodní části, asi bych nepochopil, na druhou stranu ač obě části jsou formálně odlišně psané, patří k sobě. tip
mánemá:
nechápu:
otce ani matky nemaje, rodu ani jména... tak uvádí se kněz řádu Mechisedech... Sálem, král míru a pokoje
lze to... jistě to lze... předky ze sebe nikdo nikdy nevypudí... ale lze je nemít... všimnout si, že se jen objevují, a že jsou to duchové... místo strachu a sevření z jejich lomozů, útěku od nich, místo řešení jejich třaslavých úchopů být, se podívat, se dívat... a nejednou víš, že to nejsi ty, že na tebe nemohou, že z nich mluví jen vlastní nenaplněné touhy, vlastní strach z prázdna.... pak necukat pohledy... nic nechtít, jen dívat... jen se dívat, jak se objevují, vztahují a vzdalují... tehdy je nevolat zpátky... zavolátš-li, přijdou!.... a objevuje se při těch hrůzných pohledech jiné nevídané a mírné.... dosud jen tušený domov
er..přesto strom roste z kořenů a některé kořeny jsou hodně hluboké, když odumřou, neznamená to ale, že umře i celý strom...spíš nopak, zesílí ty kořeny, jimž předtím ty silné odebíraly živiny...v nové naději růstu, vyrosteš jaksi i ty...zakošatíš, necháš ve svých korunách zahnízdit practvo...domov pro jiné v Tvém domově
pěkná báseň
A náhradní místo za domov? To už je mimo, přesto ...
Asi tě jentak neunavím, díky.
vyhnanství musí učinit někdo jiný než ty, proto si myslím, že ta cesta nemusí mermomocí korespondovat s rodiči - s jejich setkáním, že tak člověk potká sám sebe, to ano, souhlasím
třeba to jen nasazuju až moc na konkrétní případ
pamatuju si, jak jsme ve školy dělaly ta kolečka, množiny ... a rodina byla taky malé kolečko, a mně vadilo, že strejda a babička jsou v jiné, že najednou přijde čas a zase se dělí :)
konec představ
před sebou nikdy nikam neutečeš – jen plýtváš silami, které pak (někdy) schází k sebepřijímání