Krásně vroubkovaný strom a velká narozeninová oslava

Náš známý měl mít příští týden šedesát let. Pozval všechny přátele i nepřátele na velikou oslavu tohoto životního jubilea. Byl to totiž úspěšný podnikatel, měl velkou moc a dokonce se dostal i do politiky. Už ho nezajímaly věci jako dřív, nevěděl, co je opravdový život, nevšímal si své manželky a tří dospívajících dětí, jeho život tvořily jen peníze. Přetvařoval se, chodil na honosné večírky, vlastnil nemovitosti, které nikdy neviděl, akcie, o které se starali jiní. Kromě toho mu patřil i krásný les plný vzácných dřevin, lesních živočichů a rostlinek. On jeho krásu ale nedokázal vnímat. Nikdy se na něj nepřišel ani podívat. Zato já jsem ten les milovala. Trávila jsem v něm celé hodiny, potichu našlapovala na mech, abych nevyrušila žádné zvířátko, hledala jsem houby, obdivovala stromy a sbírala borůvky. Nebo jsem si tam jen sedla a vdechovala vůni jehličí.

Shodou okolností se moje rodiče s tímto mužem poznali na nějakém večírku, a tak byli i oni pozváni na narozeninovou oslavu. Jako jejich dcera jsem musela být tomu podivnému muži představena a tím pádem jít s nimi. Jelikož ho ale rodiče znali jen povrchně, nevěděli, co mu koupit za dárek. Kromě peněz totiž jiné zájmy neměl. Řekla jsem jim, ať to nechají na mě a oni své zodpovědné a vždy nápadité dceři uvěřili, že vyberu ten správný. Neřekla jsem jim, že sama nemám nejmenší tušení, co tomu pánovi dát, ale věděla jsem, že mě určitě časem něco napadne. Přemýšlela jsem nad tím celý týden a když už jsem byla bezradná, šla jsem se poradit s mým lesem. Sedla jsem si pod svůj nejoblíbenější, krásně vroubkovaný strom a vymýšlela vhodný dárek. Pak mě to najednou došlo – dám mu ten strom! Poděkovala jsem lesu a šal jsem domů. Další den, kdy se měl večírek konat, se mě rodiče zeptali, kde mám tedy ten dárek. Řekla jsem jim, ať se nechají překvapit, oni souhlasili, jen byli lehce nervózní, když jsem odcházela bez jediného zavazadla. U toho podnikatele to bylo celé nablýskané, luxusní, obrovské a kýčovité. Když přišla řada na předávání dárků, mnoho lidí dávalo jen peníze, šeky, hodnotné vázy a skleničky a všichni se smáli svými strojenými nalepovacími úsměvy. Pak jsme měli dárek předávat my. Moji rodiče byli nervní a začali se vymlouvat, že ho zapomněli doma, ale já řekla oslavenci, ať zavolá svou ženu a děti. Byl překvapený, ale udělal to. Když přišli, zavázala jsem mu oči a vedla ho přímo do lesa. Účastníci oslavy ohromeně koukali, ale podnikatel se kupodivu nebránil. Jeho žena a děti ho společně s mými rodiči navigovali, aby nenarazil do stromu a já je všechny táhla do hloubi lesa. Došli jsme až k tomu krásně vroubkovanému stromu a já povídám: „Tohle je dárek ode mne pro vás.“ Muž si sundal pásku z očí, neřekl ani slovo, jen koukal hned na strom, hned na mě, hned zas na ženu a děti. Pak cosi, co v něm už dlouho přebývalo, došlo až k jeho srdci, rozsvítilo se to jako lucerna a on je všechny objal.