voda sochami se protahuje

                                                                                                                                                                                             Martinovi

kdesi ve zkřivených větvích,

jak jen tma umí našeptávat

s tyčí vykrucuje se —

z opozice blízkosti

zpola

načatý slib

Na nepřítomnost zvykám si příliš brzy.

A nemusí být ani tvá.

překocené duny sněhu – mám pocit duchaplnosti,

proto nakonec vědro

v ruce

Jednou tu proteče řeka.

Nám – za zády.

bojkotuji přístavní zimu, že ochlazení

leze do zahrad

a sune se dál

skrze poklice ledu

Převozník počítá vlnky.

Co se jich do moře vtěsná!

funí a chrčí, jak se dere

jako by nikdo nedokázal

odvolat ty tiché litanie

hádám se s nocí