Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozchod
12. 11. 2005
2
0
3014
Autor
Fairiella
Našla jsem to v jednom starém sešitě češtiny... v době, kdy jsem to psala, mi bylo asi 13, tak prosím o trochu shovívavosti... i když jsem to poněkud upravila... takže vlastně o žádnou shovívavost neprosím. ;-)
do tětivy zlatého luku
– blýskl se ještě na slunci…
Luk na svůj šíp
naposledy něžně pohlédl
a tětivu napjal.
A pak ji pustil.
Jen to jemně břinklo…
Šíp vletěl do vody
třpytící se jako rtuť –
a ta jej pohltila.
To bylo naposled,
kdy luk šíp viděl.
Poslední, co šíp udělal, bylo,
že probodl srdce
jednomu stvoření
na dně jezera.
Uronilo slzu…
a někde se zhmotnil
další luk
se šípem…
Mne to neprijde jako nic extra, ale taky to neurazi. Asi bych rekla, ze to jeste porad odpovida veku.
To bylo naposled,
kdy luk šíp viděl
Poslední, co šíp udělal, bylo,
že probodl srdce
jednomu stvoření
a někde se zhmotnil
další luk
se šípem…
Dokonalý nápad, zvláštní myšlenky
(nejen) na třináct let
(připomíná mi to jednu roztomilou hru)
Já nevím, snad je to tím, že jsem kdysi střílel z luku...možná, nebo ne?
Ta druhá je skvělá (začátek a konec nejvíc), první ne-e ale na třináct let, smekám slečno...T
Díky :-) I když v prologu je ještě zmíněno, že jsem to upraqvovala... prakticky je stejný jen ten nápad... vyjádření té myšlenky jsem změnila dost radikálně..
Je v tom hodne myslenek: na zacatku diamant a zlato - na konci slza... Vecny kolobeh zivota s jeho leskem a bidou (placem), posledni blysknuti ve slunecnich paprscich a vzapeti probodnute srdce zivota... Neumim hodnotit, ale dala bych Ti jednicku s hvezdickou....