Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seneposedové
28. 11. 2005
1
0
632
Autor
Marhula
Úsměv, prosím
Dostal jsem od tvých očí dovolení zulíbat tvá ústa,
mé rty se přimknuly a co nejdéle by chtěly zůstat,
deset zamilovaných, teď myslím tím své prsty,
chtějí na tvou kůži, pod ni, sundávají oblečení vrstvy,
tancují na tvém těle, aniž někde hudba hraje,
rock i polku, foxtrot, blues a valčík znaje,
sáňkují na tvém zadečku,
vřískají, když spadnou dolů
a když se rozdělí, co na tom…
nemusí být pořád spolu,
pět jich může být na šíji, pět na lýtku, cestují si po těle,
nermuť se, když je chceš lapit, že utíkají zbaběle.
Ano, jako volný verš by to bylo asi lepší, ale i tak se mi lébé...* (už pro ten nápad)