Bohové

tak takhle asi nějak vznikl vesmír...

Bohové-Shamutové Autor: Michal Vrtílek Na počátku nebylo nic, z čehož se najednou stvořilo Ono: zároveň světlo i tma, dobro i zlo, den i noc, ráno i večer, a začalo žít Životem. Bylo to něco nepopsatelného (budeme tomu říkat První), avšak bylo tomu smutno, bylo samo. Tak ze sebe stvořilo něco velice mocného. Podle dnešních měřítek bylo necelé dva metry vysoké, mělo podlouhlou hroudu: tělo, z něhož vystupovaly čtyři pahýly: dvě ruce, dvě nohy, a na němž seděla sympatická šiška: hlava. Někde mělo i chlupy, hlavně na hlavě. Bylo zároveň mužské i ženské, zářilo barvami, ale bylo mrtvé (budeme tomu říkat Druhé). Tak První vdechlo Druhému život, naučilo to mluvit, číst, psát, počítat, provádět kouzla-zázraky a mnoho dalších užitečných věcí. Tyto dvě Stvoření si spolu povídala ale Druhé se scvrkávalo a scvrkávalo až nakonec zmizelo úplně-únava Životem-Smrt. Smrt Druhého První mrzela, a tak První stvořilo další podobná stvoření, avšak obdařilo je nekonečným Životem. Vytvořilo je rozdílné, mužské i ženské, barevné, bílé či černé, velké a malé, chytré i hloupé. Avšak jak tvořilo další a další, tak se zmenšovalo až zaniklo úplně-před svým skonem je však naučilo téměř vše co znalo a navíc jim dalo jméno: Shamutové, neboli Bohové. Tito Bohové nevěděli, co dělat a tak začali dělat jedinou věc, kterou uměli: Tvořit. Tak vytvořily obrovské koule, šišky a čtverce: Planety. Šlo to hladce a tak jich udělali mnoho. Poté se podle stejného smýšlení rozdělili na skupinky, z nichž si každá vybrala jednu Planetku a začala ji přizpůsobovat svým představám. Jedna docela početná skupinka si našla velkou žlutou kouli: Slunce, kolem která obíhalo devět planet: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ze začátku si vybrali Zemi a začali na ní tvořit. Nejdříve stvořili vodu, pak zemi a nakonec vzduch. Zelení Bohové se první odvážili tvoření živých věcí, a tak stvořili rostlinstvo. Další Bohové začaly vytvářet stále dokonalejší živé věci, až nakonec někoho napadlo vytvořit dalšího Boha. Bohové tedy vytvořili tělo, vdechli mu život a začali ho učit. Po krátké chvilce: asi sto let, jim všechna jejich Stvoření začala umírat. První je totiž nenaučilo, jak něco obdařit věčným životem. Tak začali znovu: rostlinstvo, živočišstvo, a když se dostali až k jejich obrazu, znejistěli. Toto jejich stvoření nemohlo mít stejné jméno jako oni, neboť nemělo věčný Život. Dali mu proto jiné jméno: Mariové, Zrcadlení, neboli Lidé. Každý Bůh měl však o Lidech jinou představu, proto si každý vytvořil Lid k obrazu svému: bílé, černé, barevné, chytré, hloupé, malé, velké…… Jen několik skupinek Bohů se shodlo na podobě svého výtvoru, proto jich málo pracovalo společně. Pak Bohové, nebo skupinky Bohů, své výtvory začali učit podle svého, že však všichni byli z Prvního, bylo jejich učení velmi podobné. Mnoho jich také říkalo, že jsou jedinými Bohy, a když ne, tak alespoň nejmocnějšími. Božím záměrem bylo Lidi vést, dobře jim radit (ale byli i úplně opační bohové) a požadovali za to „jen“ dodržování určitých pravidel. Zapomněli ale, že Lidi vytvořili stejné jako sebe, a tudíž mohli rozhodovat o svém osudu samostatně. Lidé dlouho žili jako žáci svých moudrých Bohů, s postupem času se jim ale začali odcizovat. Odvážili se dokonce neuposlechnout příkazy svých Bohů. Ti na ně zanevřeli a nechali je svému osudu, snad se jednou opět vrátí k Boží poslušnosti, do té doby budou stát v ústraní a sledovat osud Lidstva: zavázali se tak všichni Bohové Země. Stali se nehmotnými duchy, kteří bloudí mezi námi a občas si neodpustí nějaké malé kouzlo-zázrak.

---