Hard work

"Moni, musíš to udělat."
"Nemusim, Leni, tohle dělat nemusim."
"Ale tu práci jinak nedostaneš."
"Nebudu mu dělat děvku. Poslyš Leni, já nejsem slabá holka. Jsou slabé holky, se kterýma si chlapi dělaj, co chtěj, ale já mezi ně nepatřim. Jsem silná, víš?"
"Co uděláš, když ti to řekne na rovinu - vyspi se se mnou nebo jdi."
"Tak půjdu, ale ještě před tim mu provedu něco strašnýho." Monika ve vzduchu zatočila nůžkama na papír.
"Buď opatrná, chlapi doukážou bejt děsný svině."
Monika se hluboce usmála. "Budou mi ležet u nohou a škemrat o milost."

Monika vstoupila, pozdravila a na požádání se usadila do křesla proti řediteli.
"Máte krásné nohy," řekl pan ředitel, "ale k věci. Četl jsem vaše doporučení, ale musím vám s politováním oznámit, že i přes ně a přes vaše výborné výsledky, pro vás nemáme místo."
"Vím, že je o místo na Hluboké velký zájem, ale já vám dokáži, že jsem dobrá. Už dnes umím text všechn tří tras zpaměti."
"To je velmi pěkné, ale..."
"V alngličtině i němčině, samozřejmě."
"Chválihodné, víte co, tak mi kousek řekněte. Víte něco o zámecké zahradě?"
"Ovšem."
"Tak se postavte tady k oknu a řekněte mi něco o této části, kterou vidíte."
Monika se postavila k oknu a začala německy odříkávat. Pan ředitel vstal, šel ke dveřím, plynule zamknul a vrátil se k oknu. Stoupnul si těsně k Monice a řekl: "Stačí. Vidím, že jste připravena, ale..." naklonil se k jejím rtům, "ale to nestačí."
Monika svírala kabelku. Ovládl ji hněv, ale nedala to na sobě znát. Mile se usmála, rozmáchla se a s nůžkami v ruce dala panu řediteli facku až odskočil. Rozpřáhla se ještě jednou, tentokrát mířila na citlivé místo, ale pan ředitel se uhnul, a tak mu nůžky zapíchla pouze do stehna. Otočila se a se smíchem vyběhla na chodbu. Nepříčetný ředitel se vyklonil z okna a řval na zahradníka: "Jardo!!!" Zahradník zvedl hlavu a poslouchal. Ředitel ukázal směrem na dveře, odkud měla co nevidět vyběhnout Monika: "Vem si ji." Zahradník se zašklebil a vykročil. Ředitel ještě zařval: "Hráběma."