O jednom klukovi, který vůbec nezlobil

Přestože se kolem skoro nic nedělo, měli své koníčky a svoji zábavu. Především svoje další dvě děti, ale také se scházeli s ostatními vesničany a hráli hudbu nebo chodili do hospody popíjet. Maminka pěstovala různorodou zeleninu a ráda vyjížděla do světa na cesty.

Přesto přesevšechno, chlapeček který měl přijít na svět se v mnohém vymykal běžným představám o malých dětech. Byl třetím v pořadí a na světě na něj už čekali dva starší bratři. Byli větší než on, silnější než on a měli jednu velkou výhodu. Znali jeho rodiče déle než on.

A malé robátko rychle zjistilo, že se kolem něho nedělá velký poprask, maminka se mu samozřejmě věnovala s největší péčí, ale zdálo se, že se nikdy nemůže svým starším bratrům vyrovnat a získat si chladné srdce svého otce, který sice své děti hluboce miloval, ale tomu malému vykukovi to prostě nějak nedokázal dát najevo. Ještě by z toho zpychnul. Chlapeček nevěděl, že jediná věc, která otce k tomu nutila, byl strach o ztrátu matčiny lásky, které ten malý hned přirostl k srdci. A otec měl strach, že s příchodem toho třetího chlapce už nebude tolik času na něj. Lidé jsou různí, dobří i špatní, ale o některých se nedá říct přesné hodnocení. Většinou jsou lidé šedivý nebo bleděmoří,ale málokdy černí nebo bílí. Bůhví co k tomu otce ještě vedlo, ale míval často pocity smutku, a jediným útočištěm pro něj byla jeho hudba a lidé, se kterými se při tom setkával.  A nebyli to jenom muži, ale také ženy, krásné ženy, ale i ty obyčejné. Všechny pro něj však měli svůj půvab, protože jenom nové a další ženy v něm dokázaly vzbudit pocit, že za něco stojí, a že tím, že jich ho bude obdivovat co nejvíc, získá konečně vnitřní pocit jistoty, po kterém celý život tolik toužil.

Ale o tom malý chlapeček nevěděl. Chtěl jenom jeho lásku a jeho něžnou náruč, slova útěchy a slova povzbuzení, které si lidé říkají, když chtějí tomu druhému vyjádřit svůj respekt a úctu. A at se snažil sebevíc, vždycky všechnu pochvalu vyslechli jenom starší bratři a na malého stydlína zbyla jenom slova posměchu a potupení.

Chlapeček nikdy nezlobil, jenom se snažil na sebe upoutat co nejvíc pozornosti. Říká se tomu dělat lotroviny. Nebyl lotr, jenom dělal lotroviny. Co to znamená dělat lotroviny? Třeba ve třídě pořád vyrušovat, bavit se s těmi, o kterých se mluví ve školních kabinetech a to ne v souvislosti s výběrem žáků na nástěnku jedničkářů. Být středem pozornosti je jednoduché, a tak se snažil být nejlepší v tom, co mu šlo nejlíp…být nejhorší. Škola ho nikdy nebavila, přežíval to tam s největším sebezapřením, stejně od něho nikdo, kromě jeho jedinečné maminky, nic nečekal. Navíc se mu brzo narodila malá sestřička, která pro sebe pohltila zbytek otcovi pozornosti, ale paradoxně  vyrůstat vedle malé princezničky mu pomohlo naučit se jednat s dívkami. Věděl, že je potřeba je ochraňovat, protože jsou malé a křehké, ale zároveň také zranitelné a někdy trochu příliš citlivé, i když to nedávají znát. Měl ji rád, i když se občas mezi nimi objevily rozmíšky, ve kterých se musel naučit ustupovat.

Brzo zjistil, že to co nenachází doma, může najít mezi svými kamarády. Lidé v jeho věku nebo starší se stali jeho novou rodinou. Učil se rychle a brzo nikdo nepoznal, že je mladší než ostatní. Našel místo, kam patřil tak akorát.

Tak se průběhem let z malého chlapečka stal velký muž. Dospěl a v jeho životě se stala spousta věcí, které mu pomohli otevřít se světu a stát se dobrým člověkem. Potkával spoustu nových zajímavých lidí a zážitků, ale přesto, něco v něm chybělo, a to něco bylo jako prázdná sklenice, kterou někdo zapomněl naplnit.

Jednoho dne potkal dívku, která nebyla z jeho země. Na první pohled se do něho zamilovala, protože byl tak krásný a usměvavý, vycházelo z něho něco velkého, zářivého a dobrého. Když se na ni poprvé podíval, uvěřila že existuje láska na první pohled. Nevěděla co dělat a jak mu to dát najevo. Osud jí přál a stalo se několik dalších štastných náhod, které jí pomohli se s ním znovu potkat. Zdálo se, že ona mu taky není úplně lhostejná a tak spolu začali trávit nějaký čas. Ona si neuvědomala, jak moc ho začíná mít ráda a po krátké době odjela studovat do velmi vzdáleného města. Bylo jí jedno, že už ho třeba nikdy neuvidí.  Byla chladná, stejně jako jeho otec býval chladný k němu. To v něm vzbudilo zájem. Rozhodl se, že jí přijede navštívit. Po jeho návštěvě se jí začalo stýskat. On jí však nedokázal být věrný a postupně opadl jeho zájem o ni. Čím víc si ona uvědomovala, jak moc jí na něm záleží, tím víc jí bylo jasné, že ho ztrácí. On se jí dokonce snažil přesvědčit, že k ní nikdy nic necítil ,aby v sobě zahnal všechny pochyby a pocity, říkal si, že není hodný toho aby ho někdo měl rád. Chtěl se té zátěže co nejdřív zbavit. Žít si svůj volný život, bez odpovědnosti a bez zábran. A bylo mu jedno, že ztratí někoho, kdo ho opravdu má rád takového jaký je a kdo o něm ví, víc než on by si  kdy chtěl připustit. Role se obrátili, teď byl chladný on a ten komu bylo ubližováno byla ona. Život je přece jednoduchý…stačí se držet hesla: „Za projev lásky se platí tvrdě a odmítnout je pořád lepší než něco cítit“.