Knihovna

Rád utíkal do knih, realita se krčila někde v koutku, najednou nedůležitá, nepotřebná a nechtěná, zmenšovala se s každým přečteným slovem, obrácenou stránkou, v mysli vytvořeným obrazem, utíkal, schovával se, skrýval v blaženém nebytí své vlastní hlavy a mysli autora, vpité do stránek.

Bylo jen na něm, aby obsah extrahoval a vkládal jej do své iluzorní reality, čím dál častěji si dopřával ten luxus knihu přetvořit, tak aby se bez výhrad líbila jemu. Někdy tak vznikaly úplně jiné knihy, jindy zůstávaly napohled stejné, stejný přebal, autor, název a lišily se jen v několika větách, jindy se jedna kniha setkala s druhou, příběhy se propletly, smísily, postavy putovaly, proplouvaly díly, řekami imaginace, vrstvily se, probíhala setkání nevyhnutelná a osudová nebo i absurdní a poťouchlá, jen tak pro pobavení, když nálada byla hravá. Rychlostí myšlenky se měnilo prostředí, rekvizity, postavy, city, pocity. Mrtví ožívali a nesmrtelní tleli, stačilo pomyslet.

Nové knihy s láskou ukládal do knihovny ve své hlavě.

Často procházel mezi nekonečnými regály, klouzal pohledem po svazcích, usmíval se.

Když zestárnul, začal se v knihovně šířit požár, pomalý a dusivý, požíral tiše jednotlivé svazky, ničil jednotlivé stránky, nenápadně pronikal do zavřených knih a vymazával písmeno po písmenu, regály se vyprazdňovaly a realita se nafukovala, bubřela, dmula se za hukotu plamenů a praskotu puchýřů na přebalech, pohlcovala knihovnu a nebylo možné ji přehlížet.

Vítězila.