Neftipník

Pan Neftipník ráno vstal. "Brzo ráno panna vstala, prádlo si na uzel zavázala..." řekl si, jen tak pro radost. Vyčetl budíku jaktože tiká když mu má vykat. Zasmál se svému superftipu a odebral se na snídani. "Sním, že sním snídani..." šeptal si polohlasem a potutelně se u toho usmíval.

Poté pan Neftipník prohledal svou spižírnu a ledničku ("sníhničku", jak často říkal) a zjistil, že nic poživatelného nemá. "Budu snídat prázdnou množinu," řekl si "ta je aspoň ihned hotová."

Čištění zubů se obešlo bez jediného ftipu. "Asi nejsem dneska ve formě," pomyslel si pan Neftipník. "Aby taky ne, vždyť kolem sebe žádnou formu nevidím, ani formičku na bábovičky..." pan Neftipník se šprýmovně dloubl do žeber a jal se oblékat, aby dorazil do práce. "Obléknu si gatě... vlastně ne gatě, ale jenom jeden gať..." asi padesát ftipů podobného ražení prolétlo jeho hlavou při oblékání. Nebudeme je tu všechny uvádět, abychom vás nezahltili. A stejně tu na to nemáme uvaděčku, že?

"Tohle vlastně není výtah - jenom takový malý výtažek," pomyslel si pan Neftipník, když jel dolů do přízemí. Tentokrát ho nenapadl žádný ftip týkající se dveří od domu: "Ta formička na bábovičky prostě schází, no..." povzdechl si.

Na autobusovou zastávku dorazil asi za dvě minuty. "Jestliže je zastávka místem, kde se autobus zastaví, měla by být taky rozjížďka, tedy místo, kde se zase rozjede" - podotknul pan Neftipník: asi se znovu dostával do formy. Vevitř v autobusu odolal pokušení, že sedícího důchodce pustí stoupnout - mnohokrát se snažil své ftipy prezentovat na veřejnosti, ale nesetkal se s přílišným pochopením.

V práci jej konsternovalo příliš dlouhé bootování služebního počítače. "Potřebovali bychom vypočítač: zatímco počítač počítá, vypočítač to vypočítá," brumlal si pod fousy. Vlastně ne - žádné fousy neměl. Vtom se ozvalo zaklepání na dveře. "Blíže!... ehm vlastně Dále!" zvolal.

"Já jsem tu nová a potřebovala bych se u vás zaučit..." ozvalo se ode dveří. Do místnosti vešla hezká slečna "Dobře... sedněte si tady k mému počítači." usmál se pan Neftipník.

"Jmenuji se paní Humorná," ozvala se nová příchozí, "k vypočítači si sednu - nebude nás, doufám, monitorovat monitor?"

Pan Neftipník se usmál a odvětil dalším žertem a v tomto duchu pokračovali celou pracovní dobu. Byla to láska na dvacátý devátý a půltý poslech.

---