|
Když jsem tě kdysi potkala, už jsi byl dávno zběhlej v manželským nesoužití. Byls prázdnej, úplně totálně prázdnej, cokoliv jsem do tebe vložila, násobilo se echem, chvilkama jsi mi připomínal papiňák s rozbitým ventilem, neposykávals, jen jsi bouchal přetlakem. Tehdy jsem nemusela chodit ke kartářce, abych se zeptala nadpřirozenejch sil, jestli mě miluješ a od tý doby jsem se naučila vykládat karty. Řekly, že si na tebe mám dávat bacha, že seš muj ochránce, ale mohl bys mi taky pěkně zavařit. Tak si tě zařazuju do šuplíku „kamarádi“ a nechám tě tam. (Stejně bych teď chtěla bejt s tebou, jen tak ležet, mít tvou hlavu v klíně, hladit tě po vlasech, nemluvit, nekoukat na hodinky, ale do stromů a kouřit, třeba tu tvou jedinou samici, se kterou nejsou problémy, i když kouřit samice mi přijde hloupý, specializuju se na samce a řekla bych, že v tom dosahuju velmi dobrejch výkonů a nesmim o tom před tebou mluvit. Jenže je zima.)
Myslim na tebe a mám řasy jako z betonu. Padaj mi a ať koukám jak koukám, vidim furt jen ty betonový řasy. Chybíš mi, vážně, moc mi chybíš. Jenže si na tebe musim dát bacha. Protože jsem tě milovala a bylo to tak skvělý a snadný. Nikdy jsem nepotkala chlapa, kterej by měl takový charisma jako ty, seš fakt démon, jenže si budu muset zapamatovat, že to tvý charisma působí i na jiný ženský a že ty máš ženský kurva rád. A tak se budu snažit udržet tě v tom šuplíku s kámošema a nechám si toho chlapa, co nemá vůbec žádný charisma, nebo jo, ale hledala jsem ho asi tejden a pochybuju o tom, že některá jiná ženská by si dala tu práci, protože je chudej a má spoustu dětí, takže jsem celkem v klidu a docela mi to vyhovuje.
Takže já mám vcelku jasno a teď jsi na řadě ty a potom se můžeme i sejít.
Ale až se sejdeme, budeš hodnej a nebudeš zkoušet, jak kouřim samce, nebo ti garantuju, že tu tvou teorii potvrdim a problémy nastanou. Znáš mě. Nekouřim druhý housle, vždycky jen první, nebo nic. |
Písmák