Defilé myšlenek

Do tváří foukal

severák

a pod botama

křupal sníh

ukrytý v týle

funebrák

čeká jak upír

až se sama

ve vlaku zpiju

vzpomínkama

a nepřežiju

dnešní noc

co někdy málo

jindy moc

vagón se třese

v pražcích cuká

má ruka stíská

telefón

ticho jak v hrobě

žádný tón

co předešlou noc

připoměl by

smrtka se kácí

beze sřelby

když srdce řve

co člověk

chtěl by

na to si nechá

zajít chuť

v mém teploměru

stoupá rtuť

už u baráku

na schodišti

nepřijdou nikdy

noci příští

a když

jen ty

co zabolí

být zrnkem písku

v soukolí

životů jiných

za to platí

hříšníci

jako mourovatí

vyváznout

s neodřenou kůží

se zdaří jenom

málokomu

když

tak jen muži

po návratu

navštíví rád

rodinnou chatu

a s grácií

už u večeře

za vším co bylo

zavře dveře