Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDům
17. 01. 2006
5
0
1550
Autor
Buendía
Být tak pro někoho domem...
S kuchyní s výhledem na kvetoucí keře. Obývacím pokojem. S krbem. Být tak zimní zahradou s ratanovými křesýlky a rostlinkami. Porcelánová souprava s vůní zeleného čaje. A výhled na zasněžené louky, růžový třpyt mlhy.
Být rozvrzanými dřevěnými schody. Velkou ložnicí s psacím stolem se zamknutými zásuvkami. Postelí, kde nikdo neruší. Obrázky na stěnách. jak pevně by moje trámy držely střechu! Být koupelnou - pro něj - kde jen sám nahý nechává s vodou odplouvat myšlenky. Být zamlženým zrcadlem...
Být i verandou, kde sluníčko pálí a oslňuje výhled na louky a kopce plné stromů. Tam se dá i v podvečer sedět a sledovat východ měsíce, který ozařuje tajné lesní pěšiny, tajné pěšiny v srdci.
Ach! Býti tak pro tebe domem, kde bys našel i místnost s vyšíváním, tam totiž za oknem uvidíš vítr a padající listí, možná strach z podzimního opuštění. Samotu...Ale né! Ty jsi přece tady, ve svém domě, v bezpečí!
díky za kritiku i tak dlouho po době uveřejnění, myslela jsem, že tyhle díla už nikdo nečte, moc dík!
tyjo, tak jsem si při čtení úplně vystavěla takovej dům, co popisuješ-krásně se to u toho představuje, moc hezké*
2 katurigo:
Díky, doufám, že to někdo najde, doufám, že to ve mně je:-)
2 Míša:
nojo, růžový třpyt mlhy, můj neodmyslitelný kýček:-) kdo jinej by ho měl vyzdvihnout než ty? Dííky:-)
2 Princ:
Ráda bych potkávala víc kluků, kterýy by se na to dali zbalit...je teda fakt, že to bylo psáno s myšlenkou na určitého člověka, tekže mě těší, že to na někoho takhle působí. Dík. Ale nic s tim už dělat nebudu.
Honza_Princ
20. 01. 2006
To já vrtat budu:)
ten poslední odstavec působí (alespoň na mě) že se při tom celém snění nakonec dostanu k jakémusi nebezpečí "možná strach,samotu", a hned se ho snažím zahnat "Ale ne", ale jako bych pořád věděl že to nebezpečí tu je, akorát se na něj snažim nemyslet a tim vykřičníkem ho schovat. Ale nebezpečí se nedá zahnat výkřikem "Ale ne!" to možná i ta nejistota flav, ne?
Jinak myslim že hodně kluků by uteklo od místnosti s vyšíváním, ne? a vůbec dneska leckdo preferuje mít stan než takovejhle krásnej dům :/
když jsem to čet potřetí tak mě trochu zděsil růžový třpyt mlhy, pak jsem si taky uvědomil, že já mám zelený čaj asociovanej spíš s hliněným nádobím, a k porcelánu a k tomu domu bych dal spíš takovej anglickej, černej :) ale to už bylo hoodně na okraj.
Sám nakonec nevím, jestli jsem bezdomovcem opravdu rád, nebo je to teď jenom moje znouzectnost, holt si muism namlouvat že svoboda je taky dobrá věc.
Ty už to asi víš, ale já díla ani tak nerozlišuju jako dobrý a špatný ale jako díla o něčem a o ničem. A když o něm tolik napíšu tak je pro mě o něčem,tj dobrý :)
Honza_Princ
18. 01. 2006
Je to tak krásně prosté! Porcelánová souprava s vůní zeleného čaje... A ten poslední odstavec? místnost s vyšíváním a strach za oknem... přemýšlím nad tou poslední větou, nevím proč se mi to zdá, ale jako by byla pronesena s takovou nejistotou. Možná na to časem přijdu.
No, možná máš s tou nejistotou pravdu...prožívám teď dost intenzivně takovej zvláštní vztah s jednim klukem, a bojim se, že se lekne toho, co ve mně najde a uteče...no, nevím:-)