Nebeské vojsko

Přesto - T.

veľmi jemné a pekné...

*** :-))

jéé drakoviště :-)) Já mysel, že drakoviště je takový ten svážek na kopečku, kam chodíme pouštět draky :)

úlala chci taky psát tak blbě :o) t.

navlékám prstýnky březovým větvím t

jagara: tak co děláš na Písmáku? :o)

První zmínka o cínu na severu Jizerských hor je z roku 1576, kdy udávají písemné zprávy vypuknutí "cínové horečky". Frýdlantská vrchnost tehdy pozvala horníky z Krušných hor a Tyrolska. Ti se usídlili v nedalekém Ludvíkově, kde ještě v roce 1588 žil i hlavní perkmistr (někdo jako správce hornického revíru). Podle jednotného plánu bylo v roce 1584 vybudováno Nové Město (tehdy zvané Böhmische Neustadt - České Nové Město) a to v roce 1592 obdrželo od pána Melichara z Redernu privilegia a městský znak. Výnosy cínových dolů nebyly nijak mimořádné, a tak z desítek jam otevřených v prvopočátcích zůstalo jen několik málo se rentujících dolů. Většina z nich zanikla beze stopy (Věrné bratrstvo, David, Ptačí zpěv, Děti Zebedeovy, Pomoc Boží, ....). Už v roce 1653 byly známy pouze názvy, ale o skutečné poloze oněch děl neměl nikdo potuchy. V letech 1587 až 1652 byla těžba v kopcích u Nového Města ve svém vrcholu. V té době průměrná roční těžby činila 125 centýřů (stará váhová jednotka odpovídající přibližně 50 kg) cínu. Nejvíce rudy se vydobylo z důlních děl Bohatá útěcha (163 centýřů), Erasmus (56 centýřů), Beránek Boží (69 centýřů), Blažená bohatá útěcha (56 centýřů), Nebeské vojsko (55 centýřů) a Rapold (31 centýřů). Všechny doly byly rozděleny dle horního práva na 128 kuxů, z nichž osmina náležela vrchnosti, šestnáctina městu (to z ní platilo školy, faru a kostel) a zbytek byl prodán zájemcům, převážně cizincům z Lipska, Berlína, Norinberka a dalších měst. S příchodem třicetileté války těžba upadá a po válce se již nevzpamatovala. Redernové z Réderu opouští své panství a s nimi emigruje z náboženských důvodů i většina horníků. Radní Nového Města pod Smrkem se několikrát pokouší těžbu opět rozjet, ale tato snaha se míjí účinkem. Tak alespoň udržují několik dolů v provozu, a to i za cenu prodělku, aby město nepřišlo o výsady horního města, které skýtaly měšťanům nejednu výhodu i finanční prospěch. Hrstka horníku v dolech u Nového Města pracuje až do roku 1845 a o tři roky později umírá poslední horník. Tím definitivně skončila hornická činnost na severu Jizerských hor.

PSALM (P. Celan) No one mould us again out of earth and clay, no one conjures our dust. No one. Praised be your name, no one. For your sake we shall flower. Towards you. A nothing we were, are, shall remain, flowering: the nothing-, the no one's rose. With our pistil soul-bright, with our stamen heaven-ravaged, our corolla red with the crimson word which we sang over, O over the thorn.

jako duše v zimě t.