Citadela

                                     Daleko sídlí srdce zakleté,

                                      jen málo u nás zaklepe.

                                      Je vzdálen jeho hlasu mír,

                                      jde však se mnou jeho stín.

                                      Vy všechny pevné mužné paže,

                                      vy, jež vám lví síla káže!

                                      Která z vás umí jemně hřát,

                                      srdce ženy si uchovat?

                                      Rozměklá je hmota vašich svalů,

                                      zmizela z vás dávná chrabrost králů.

                                      Bloudíte v bludišti srdcí svých

                                      a v odpověď zní ženin smích.

                                      Já znám něčí křehké tělo,

                                      to jediné mne ohřát smělo.

                                      A znám i čísi pevné srdce,

                                      jež sevřelo mne k sobě prudce…