floridský oběd

zabalený obelisk ve vlastní kůži

ve špinavé dece z ulice

z těch vlhkých koutů plných hnijících odpadků

obelisk uprostřed paseky

uprostřed zlámaných větví a vyvrácených kostí

děr a popela

v dece z města

popraskaný žárem

schovaný

v noci dřevorubci ochcávaný

nasáklá deka jako svědek toho všeho

obelisk jako tupý přihlížející

motorové pily sjížděly z dlaní a krájely dřevěné porce melounů

rozhodující patky stability

zem se otřásala pod údery padlých vodojemů

jejich poslední slova se ztrácela v křupnutí

tam někde dole u kolen

hučení větru prorážením bylo vzpomínkou

tou poslední retrospektivou sebe sama

ochcávaná deka teď vidí široko daleko

když navečer

studený vzduch srazil uhasínající ohně

slunce ji vysušuje

vlhkost se ztrácí

a těkavě si hledá svou floridskou oběť