Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNoční služba
15. 02. 2006
11
9
3791
Autor
Marcela.K.
Večer tu ještě byla
na boku stočená
ve tváři už bílá
a léta měla sečtená
Nad lůžkem jenom
níž se poklonili
syn s manželkou
snad přemlouvali chvíli
tušili správně
že víc se nesejdou...
A bílé vlasy maminčiny
česaly pomalu šedé a černé stíny...
v očích jen prázdno žádný lesk
před srdcem přešlapoval stesk
Ráno pak jenom vydechla si
duše její snad došla spásy
když utíkala po schodech
pryč od bolesti v těchto zdech
9 názorů
kéž by všichni lidé dobré vůle došli pokoje....
báseň zasáhne,to bezesporu...
aleš-novák
13. 08. 2007Marcela.K.
22. 07. 2007
Nechci psát, ve které věznici pracuji, Valdice o ovšem nejsou, byl jsem tam sice dva týdny asi před 5 léty, ale to je hodně bezútěšná věznice
Nyní se zde vyskytuji trochu častěji, neb jsem dlužil poděkování něolika čtenářům, a mým zvykem je, povětšinou, oplácet také nějaou tou dobře míněnou kritikou.
Literárních serverů je zde mnoho, osobně znám nejméně 7, ale pouze Písmák a Totem nabízí jak jakousi úroveň, tak uživatelský komfort. Ostatní jsou opravdu, zejména, co se úrovně poezie týká, zřetelně pozadu, ale mají svůj smysl pro lidi, kteří se tam cítí dobře.
Písmák by mohl být na tom nejlépe, pokud by se zde znovu angažovala plejáda bystrých kritiků jako ještě před rokem, rokem a půl. Nyní za redakci takto vystupuje mnohými obávaný SENIOR, který jako jediný svede psát podnětné, třebaže někdy ( málokdy ) kritiky, někdy také ještě Markéta. Daleko více těch šikovných je mimo redakci a ač mnozí dříve redaktory byli, nyní prostě nejsou. Skoda.
Marcela.K.
22. 07. 2007
Dnes jsem měl hezký den.
Nejprve jsem se zeptal jednoho mladého chlapce ve vězení, jak jeho babička přestála operaci, a on odpověděl, že je to zlé, a já ho poprosil, ať ji v dopise ode mne pozdraví, a on, že babička mne má ráda, poněvadž když přijela za vnukem na návštěvu do vězení, pomáhal jsem jí ze schodů.
Jinému vězni značně otekla tvář, patrně od zánětu zubu. Ačkoliv to není vůbec má starost, dokonce to nesmím, sehnal jsem dva ibubrufeny a donesl mu je. Přitom je to vězeň, který není mým klientem a kvůli tomu jsem zůstal v práci o pár minut déle a absolvoval asi 120 schodů.
Pak mne na ulici oslovil mladý Róm, zda nemám oheň, usmál jsem se, že nekouřím, on se usmál také, a v tu chvíli jsem si vzpoměl, že nosím sebou zapalovač, tak jsem ho vytáhl a posloužil mu. Byl docela překvapen a poděkoval.
A nakonec pozdě večer jsem skrze texty měl nablízku sestřičku, kterou, až to budu potřebovat, třeba nablízku mít nebudu. Ale určitě ji budu vyhlížet.
Dobrou noc
Marcela.K.
22. 07. 2007
A bílé vlasy maminčiny
česaly pomalu šedé a černé stíny...
v očích jen prázdno žádný lesk
před srdcem přešlapoval stesk
krásně vyjádřené a smutné... TIP
_Rebelka11
15. 02. 2006Barbar_Cohen
15. 02. 2006Marcela.K.
15. 02. 2006
... pri smrti prechádza na človeka požehnanie od mŕtveho, to je ten pocit, o ktorom hovoríš...