Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Smrt

21. 02. 2006

3153

Autor

Trilian

Pisu sem poprve, takze jestli udelam nejaku blbost, tak se omlouvam predem...

Strach

Nejprve pocítíš slabý chlad a letmo se ohlédneš přes rameno. Říkáš si, něco se mi jen zdálo. Pokračuješ dál v cestě, ale pořád máš ten divný pocit. Znovu se ohlédneš, ale pořád je tam ta samá tráva, kameny a stromy. Slaboučké mrazení ti projede žaludkem a mírně přidáš do kroku. Znovu ten zvuk. Prudce se zastavíš, rozhlížíš se kolem a pořád si snažíš namluvit, že se ti to jen zdá. Dobře víš, že to tak není. Z náhlého studeného větru ti přejede mráz po zádech. Jdeš stále dál a pořád cítíš, že na tobě něco visí pohledem. Naposledy se rozhlédneš a dáš se do běhu. Běžíš stále dál. Víš, že už to dlouho nevydržíš, zdá se ti, že ti snad prasknou srdce a plíce. Rukama se opíráš o kolena a neopovažuješ se podívat kolem sebe. Znovu to slyšíš, ten zvuk, to, jakoby praskání větve se ti vrývá do mozku. Vnímáš jen beznaděj a šílený strach. Na čele se ti vyronila ledová kapka potu. Pomalu ti stéká po tváři, stejně jako slzy. Slzy bezmezného strachu. Mrtvolný puch tě uhodí do nosu. Nohy i ruce se ti jako kouzlem přemění na tuhé kusy ledu. Ve spáncích ti divoce pulsuje. Pomaličku zvedáš oči. Už nejspíš tušíš, koho tam uvidíš. Když ji konečně spatříš, říkáš si, že vypadá jinak, než sis ji představoval. Nepatrně se na tebe usměje tmavými rty, ale ne tolik, aby sis toho nevšimnul. A pak máchne. Jen jednou, to stačí. Na těle cítíš chladný dotek trávy, víš, že je to naposledy. Před očima se ti míhají obrazy. Ty nejdůležitější. Vidíš na nich sám sebe. Jak jsi udělal první krůčky, jak jsi se naučil jezdit na kole, první polibek, maturitní ples… Potom ty nejdůležitější osoby. Náhle však obrazy zmizí a tebe oslepí zvláštní světlo. Cítíš, že jsi dostal odpovědi na všechny své otázky. A pak všechno pomalu pohasíná. Zahalila tě věčná, neproniknutelná tma. Navždy.

8 názorů

Overkill

01. 08. 2010

Dát tip

Sympatická dáma s kosou :-) *T

Trilian

19. 09. 2009

Dát tip

děkuji za kritiku. myslím, že až tak moc ne, někdo má rád holky, jiný zase (bizarní) vdolky :) dnes a denně - chtěla bys povídku na přání...? :DDD

Didu

19. 09. 2009

Dát tip

Moc pěkný ...... můj šálek čaje jak se říká :))) děkuju, protože tohle bych mohla číst dnes a denně :))) bizardní, že ???

Trilian

04. 03. 2008

Dát tip

Dik!

Trilian

12. 03. 2007

Dát tip

chapu. kazdemu se to ale zda jinak. T.

Alea

12. 09. 2006

Dát tip

Jo, dobrý. Akorát bych vypustila ten konkrétní popis Smrtky-mrtvolný puch, tmavé rty.To je jak z nějakého laciného hororu a ubírá to na kráse té pointě napětí a následného rozřešení. Ale na tip to je:-)