Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Básničky

09. 03. 2006

2946

Autor

Trilian

Trošku mě došly nápady, tak sem vytáhla něco ze své ŠKOLÁCKÉ tvorby. Doufám, že se u toho nebude te řechtat, jak můj kamarád.. PS:Básničky nepíšu z dobrého důvodu.. A opět stojím o kritiku...

1)Stojím na hranici mých možností,
   dál vede jen rozcestí.
   Vlevo - přes cestu leží mrtvoly,
   vpravo - cesta vede do školy,
   školy násilí, trestu, šikany.
   Uprostřed - to bude cesta moje,
   cesta do budoucnosti,
   cesta do úkrytu,
   ze kterého není návratu...

2)Nevidí, neslyší, přesto křik
    trhá mu uši.
    Něco ho bolí snad ještě více,
    to ty rány spalují duši.
    Ukrutná bolest sžírá ho znova,
    nikdo však neslyší jeho zoufalá slova.
    Nevidomý, slepý - asi už blázní,
    myslí si všichni.
    Avšak on před očima má smrt své
    milé stále znova a znova.
    Mučí ji, krev její prolévají,
    stále dost nemají.
    Zešílel, pomátl se na rozumu,
    myslí ti, co kolem něho stojí v kruhu.
    Bílé pláště na sobě mají,
    avšak bolest jeho neznají...

3)Šla ulicí setmělou,
    bezejmená,
    byla krásná, snad jen trochu mladá,
    Zoufalá, nikoho neměla.
    Pospěš zoufalá, pospěš bezradná,
    už čekají jen na Tebe.
    Z očí ti padají barevné krůpěje,
    neboj se, nic se neděje, už nebudeš sama...
    Ráno bylo kruté, nelítostné, mrazivé,
    nikdo kdo si nevšímal pod lípou
    té dívky spanilé, sinalé...