Poslední z prvních... III. kapitola

...

Báječně hádavá nálada onoho večera nenávratně zmizela.Rozmrzelí a uražení hobiti hleděli do svých džbánků a po očku vrhali na protivného příchozího nevraživé pohledy.Ten se spokojeně usadil k největšímu stolu, krátké nohy natáhl ke krbu a prsty roztočil v rychle se míhající mlýnek.Jarwe šťouchl loktem do Kolibříka a tázavě zvedl obočí.Starosta kývl, s úsměvem naznačil k trpaslíkovi a dal se do řeči se ševcem Podkopýtkem o jistých botách z pravé kozinky... " Mohu si přisednout ?" Jarwe si nervózně žmoulal konec zeleného kabátku... " Takže vy chcete bojovat," řekl trpaslík a prstem stíral pěnu ze svých vousů," a nevíte ani proti komu.Nevíte kdo toho kluka chce..." " Ano, my, my... jak o chlapci víte ? Kdo vám to řekl ? Tak kdo ?!!!?" " Něco jsem slyšel, když jsem poslouchal za dveřmi..." " ZA DVEŘMI ??" Jarwe vypadal šokovaně. " Ano za dveřmi, je na tom něco divného ?" " ANO ! Tedy vlastně NE, já jen..." " Lanti." Jarwe zmateně zamrkal. " Cože ?!" " Tak se jmenuju, Lanti." " Aha, já jsem Jarwe, Jarwe Křovík, moc mne těší, opravdu moc." Potřásli si rukama a připili na seznámenou. " Tak tedy, jak jsem říkal, něco jsem zaslechl za dveřmi, ale dost toho vím z jiných zdrojů, vlastně sám chlapce hledám." " Proč ho chcete najít ?" Lanti se zasmušil a párkrát pohladil vous, než Jarwemu odpověděl. " Musím mu pomoci.Je sám, utíká a neví proč jej honí, neví nic..." " Zůstane u nás, my ho ochráníme," řekl Jarwe přesvědčivě. Lanti se slabě usmál :" Rytíři ve skvostných zbrojích, kovaných za nocí úplňků na stráních Khurdhabazu, kalených ve světle plamenů Lossarmianu, tvrzených strachem a zlostí, svěcených vodami Eneiry..." Pomalu přešel trpaslíkův hlas do tichého nemelodického zpěvu... " Ai na khur, no gharam Bhurnamuir ena Angaharz, va nai Frongol ak bryn Gromthi, no dar Karazem..." Jarwe cítil téměř hmatatelný smutek, strašlivý smutek.Klouby prstů utřel hořké slzy, které mu brázdily tvář a soucitně se na trpaslíka podíval. " Co to všechno znamená ? Ta píseň...ty slova ?" " Ta píseň," Lanti zkřivil obličej," zpívá se v ní o pádu Warnu, mého domova.Opěvuje náš marný boj proti vpádu rytířů a hrdinou obranu hradeb Khazad Warn.Praví o smrti Khadargaha, krále králů a všech dvanácti králů Zhurvashe..." " A proč mi to říkáš," chtěl vědět Jarwe. " Protože proti těm co to udělali stojíte." Jarwe polkl. " Těm rytířům ?" Lanti potřásl hlavou. " Nemyslím, že jsou tak hroziví, určitě se s nimi dohodneme, nejsme pro ně hrozba, přeci by nezabili nevinné..." " Možná, mohli by ti s tím pomoci ženy a děti z Warnu, ale bohužel je rozsekali na kusy, nabodali na kůly, nebo shodili z dvou set stop vysokých hradeb," řekl už trochu nazlobeně Lanti. Jarwe věděl, že jedná jako zbělec, ale pramínek odvahy jaksi vyschl. Když se trpaslík zvedl k odchodu, ani se ho nesnažil zadržet, nesnažil se mu říci, že chce bojovat, že bude statečný, jako ti v té písni...tolik chtěl...ale byl plný strachu, obav a podivných myšlenek... Tucet jezdců zatím pozoroval z kopců vesničku, vtisknutou do podlouhlého údolí. Jejich koně dychtivě podupávali a okusovali udidla z černé oceli. " Skírn je někde tam," řekl syčivým hlasem jeden z jezdců a obrněnou pravicí ukázal na údolíčko," zítra to prozkoumáme, najdeme ho a zabijeme.Každý, kdo se nám bude protivit zemře také." Jarwe se vracel domů, když tu náhle mu připadlo, jako by se ve světle měsíce cosi zalesklo na vrcholku Trojlístku.Chvíli mhouřil oči, ale nic zvláštního neviděl.Mávl tedy rozmrzele rukou a pokračoval v cestě, s vidinou uzené šunky ve sklípku a soudku piva pod postelí... " Jarwe, Jarwe...no tak Jarwe." Jarwe otevřel ospale oči a zívl. " Co se děje drahoušku, vždyť je ještě skorem noc," divil se Jarwe. " Ryll je pryč, prostě zmizel, musel odejít už v noci." Než stačil Jarwe odpovědět, vběhla do ložnice máti. " Jarwe oblékni se, rychle, žene se sem starosta Kolibřík a vypadá to, že se něco stalo, protože na mne mával a křičel." Zmatený pulčík na sebe hodil kalhoty a kabátek a bez klobouku vyběhl na dvorek, zrovinka ve chvíli, kdy dorazil i rudý a udýchaný Kolibřík. " Co se děje, hoří snad ?" " Jarwe, jezdci, dvanáct jezdců v železe zakutých a na černých koních," starosta nemohl popadnout dech, vravoravě se dopotácel ke schodům na verandu a prudce se posadil," přijeli za svítání, zůstali v sedlech a stojí v řadě před Zlatým potěšením," Kolibřík si kapesníkem otíral mokré čelo," nehýbají se, jen tiše stojí, není jim ani vidět do tváří.Jarwe, oni chtějí toho kluka.Když jsem vyšel z úřadu vyzvědět co chtějí, ROZKÁZAL mi jeden z nich, abych ho přivedl a s ním i ty, co mu pomáhali.Máme čas do poledne." Zatrolený trpaslík, on to věděl...Jarwe poplácal kamaráda po rameni a zašel do domu. " Týno, pojď sem," podíval se své ženě hluboko do očí, políbil ji a pak řekl," vezmi děti a Máti, na kravku naložte co unese a odejděte ke strýčkovi do hor, on se o vás postará," Jarwe ignoroval Týniny tázavé a vyděšené pohledy," na nic se mne neptej a udělej co ti říkám, rozumíš ?" Jen kývla, snažíc se zadržet pláč. " Dobře má nejdražší...musím jít.Setkáme se u strýčka." Jarwe se vrátil k sedícímu starostovi a pomohl mu na nohy.Ještě naposledy se otočil a prohlédl si vlastnoručně postavený dům.Pak popadl vidle a razným krokem vykročil k vesnici... " Jarwe, hej Jarwe, k čemu máš ty vidle ? Oni nám přeci neublíží, že ne ...?" Otec tří krásných dětí pevněji sevřel vidle. " To nevím Brane, to nevím..."

---