2/2

.
.
.
/ 11:47 - prolog /
když se poslední tunel rozpliznul do kolejí,
ten spokojený dětina, stvořitel jízdního
(i všeho ostatního) řádu,
dal obřadně pokyn a slunce si za táhlého, chrapotavého
prozpěvování muezzina příjezdů a odjezdů
stouplo na špičky aby přehlédlo hlavy davu

jaký nezvyk,
dívat se takhle zblízka do slunce!

/ polopodotek /
z nějakého podivného důvodu nebylo dosud přebíhání
životních křižovatek na červenou zařazeno mezi
adrenalinové sporty
- vážně by mě zajímalo,
kolik přebíhačů si ještě bude muset nabít hubu,
než se jim dostane alespoň tohohle minimálního uznání

/ dunajíčku, dunaji /
tak dál...
pod mostem doprava a pořád rovně
podél poledního žáru
dole pod nábřežím je jiný svět, svět co už našel
recept na plynutí
to tady nahoře ještě trochu zadrháváme
při hledání obrysů samozřejmosti
v úsměvech zábradlí

jistý pokrok se ovšem upřít nedá.

/ slavín /
na kopci, jak jinak, v pozoru a zákrytu,
mramorové díkůvzdání (většině zůčastněných je to srdečně jedno)
schody jsem nepočítal, jedinou jejich výhodou je,
že si nemusíš stoupat na špičky
defilé betonových mrzáků až k samému horizontu
(ve vlaku jsem četl článek o Niedermayerovi,
ten chlap ještě pořád žije)

monumentalita slov a lesklé žuly ani v nejmenším
nepřekáží těsnému dotyku reality se snem

 
/ časník /
po stěně pádí stádo koní,
krátké déja vu při pohledu na jídelní lístek
nad stolem jsou přišpendlené oči a zbytek vlastně není důležitý,
ale když už jsem s tím jednou začal:
za školním oknem stéká rajčatový protlak zaplavit co zbylo z podhradí,
libanonská kuchyně je určena k brzkému vyhynutí
- vyhláška zakazuje pěstování cedrů na Hviezdoslavově náměstí,
tak proto

ovšem, co je nám po vyhláškách
tak proto?

 
/ ružinov /
roztok kávy a obav z tvrdohlavosti ručiček hodin
bezstarostně značíme radioaktívním vínem
zvláštní opatrnosti netřeba,
k ozáření už došlo
nebylo by špatné tu umřít
ale lepší by bylo tady žít
ještě kousek blíž a prolneme (se či kam?)

krátká inventura předsevzetí se rozplývá v šedomodrém kouři
čas zadrhává, útržkovatí a my jsme na tom stejně

 
/ 22:32 - epilog /
stručná probírka akademického metabolismu
v rámci prodlužování
nestálého mezistupně mezi tady a někde
(to je jedno kde, prostě ne tady)
střih: páté volání k motlitbě placaté čepice nad modrou košilí
nutí už k poslednímu, nestřídmému doteku
- a znovu a ještě...

cestou přemýšlím, jestli se vracím, nebo odjíždím
(výsledek znáš)
.
.
.
.
.
.
.
.
.