Víc než jiné ráno

Za těch pár tónů

by pan Prokofjev oddechoval

(mlha se halí do sebe

a třese se dotýkat)

-

Bukvice

                     štěrk skřípe pod nohama

I pod břízami

                     ten kostel se z dálky zdá mnohem větší

                          a pod lampou... kamení...

Kameny dýchají

a leží samy            dva

-

"Budu teď zbytečně sentimentální a nebudu vědět, proč beru do ruky něco ostrého.

Možná na chvilku... tu nejvíc nejmenší chvilku... ale budu vědět, proč to ostré zahazuju

mezi drobky z rohlíku a je mi úzko, protože další šrám na ruce už nebude a stydím se

přiznat, jak je mi z toho hezky. Jedenáctá minuta, cella hrají pizzicato."

-

Kapičky na tvářích

se dají obkreslit

Nebo vymodlit ve vlasech

Pozdě v noci

kdy okolo stromů na náměstí

to na zemi lepí

Asi když slepí

pivo nalévali               poslepu

-

"... půjdeme tam, kde se bojím. Stát a poslouchat, komu je víc zmateně. Skladatel umírá

na partituře. potichu mi slíbím, že spolu někdy v noci budeme mít strach, zadržovat dech

a on pak napíše opus deset, znovu... a úplně stejně... pro klavír a orchestr..."

-

Jen plakej

v triolách

(ba i s pěti béčky)

                                                dívej se na sebe mýma očima

                                                ten kostel se z dálky zdá mnohem větší

Svírá se mi v krku                       a svírá se mi písmo

                                                do papírových vlaštovek

Ráno je dlouhé

tak akorát na stránku

-

Za těch pár tónů

by pan Prokofjev oddechoval