Malé zamyšlení nad "Umělci" tady na Písmáku

Nebojte, nechystám se Vás teď ohromit svým literárním nadáním, jen mě při čtění "uměleckých děl" tady na písmáku, a to hlavně při čtení poezie, stále přepadávají pocity a kritiky, které bych rád uvedl na světlo světa a navedl vás se nad nimi taky trochu zamyslet.

Nevím jestli je to podstatou a náplní poetické tvorby jako takové a tudíž je to věc naprosto nutná a samozřejmá, aby vůbec poezie mohla vzniknout, ale osobně si myslím, že ne. O co mi jde. Při čtení básní od většiny autorů se nemůžu zbavit dojmu, že jejich "umění" spočívá v zakrývání pravdy, mlžení, zastírání, mystifikaci a nucení čtenáře se doslova pachtit v textu a neustále si klást otázku: Co tím chtěl říct? Chápu, že jistá podstata poezie v tomto konání jistě je (může to být nutnost pro zachování rýmu, jindy z hravosti, nebo z obav před cenzurou). Ale lezou mi krkem básně, které jsou natolik zastřené, prošpikované dvojsmysli a neprůhledné, že nelze jednoznačně určit, co tím chtěl básník říci. Pro všechny takto píšící: jsem si stoprocentně jist, že ve svých dílech chcete něco sdělit a učinit tak formou o níž by se dalo říct, že je umělecká, neotřelá. Jenže svým zastíráním a matením způsobujete, že každý si může vyložit vaši práci tisíci způsoby a ačkoliv nikdy nenalezne pravý smysl, který jste měli vy původně na mysli, řekne si, že jste fakt dobří a dokonce se s dílem ztotožní. Ale nikdy vás ve skutečnosti nepochopí. To chcete? Být nepochopeni.

Abych lépe osvětlil, co mám na mysli, popíši jednu věc dvěma způsoby.
1)

Tam leži pokroucená a zmuchlaná mrtvola
jež na svém těle nese poselství
leč nikdo už neprojeví o něj zájem
protože to bylo přání nespokojeného poselství autora.

Zamyslete se, co jsem asi tak popisoval, co jsem tím myslel. V bodě 2 je vysvětlení.

2)

V koši leží zmuchlaný papír, na kterém byl napsán text, se kterým autor nebyl spokojen a proto jej vyhodil.

Skoro bych se vsadil, že po přečtení prvního způsobu interpretace jste si představili ledasco, jen ne zmuchlaný papír od nespokojeného pisatele. A o to mi jde. Tohle by mělo být základním motivem každého autora, aby byl správně pochopen. To je totiž to pravé umění. Na formě jakou je dílo napsáno záleží z uměleckého hlediska o mnoho víc než jeho samotný obsah, tedy motiv. Ale jestliže se ve formě motiv (pravý autorův motiv) stratí, pak dílo není uměním.

Na mém příkladu se to dá jednoznačně odhalit. Jistě se vám umělecky víc líbila první forma jakou jsem papír v koši popsal. Ale pokud z něj nebyl pravý motiv alespoň někým správně pochopen, je k ničemu.

Z většiny na tomto webu uveřejněných mám pocit, že forma vítězí nad obsahem. A to je mi líto, protože jen ten kdo dokáže, aby forma a motiv, pro který bylo dílo stvořeno, byli v symbióze, bude umělcem.

Nechci říct, že není dobře, když čtenář musí před tím, než objeví pravý motiv, trochu tápat a namáhat se, ale když ani jeden nedotápe...

Nemusíte se mnou souhlasit a ani to po vás nechci, mě osobně stačí, že mám dobrý pocit z toho, že jsem pochopen a ne jen chybně interpretován. Nechci psát své výtvory jen proto abych udivoval čtenáře jejich složitostí a mým vytříbeným rádoby uměleckým jazykem, kterému stejně nikdo nerozumí.