tupým ostřím nůžek do staré jizvy

tupým ostřím nůžek
rozetnu kůži do ráje
a tiše koukám
jak krev dokáže zkamenět
ve svém útěku
kousek od desky stolu
do rudého nápisu

tehdy má písmo
zvláštní řez uvolnění
a zorničky zaostří
do trojúhelníků
s kulatými rohy

hlavně se nezranit
bezpečnost nadevše

pak zarputile
a trochu manicky
omývám před spaním
z rukou vyteklé stíny

bojím se zvednout zrak
aby jsem nepotkal
svůj vlastní obraz
v zrcadle nad umyvadlem

znám se, znám ho
jistě by mě káral
minimálně v podvědomí
a o hlouposti vyprávěl

čepel, krev i bolest
jsou anestetikum času
a útěkům jak se zdá
nikdo už nefandí
vlastně ani já ne

tak...

den za dnem zkouším
pro lásku trousit
kapku za kapkou
z červených řek
ale proč mluvit
lepší je tiše
dovnitř si krvácet

co bych vyprávěl
však to znáte
i když vy
i když VY
bojíte se to přiznat

bolest dokáže být
nejkrásnější múzou
a tak zkouším vyseknout
další zápisek do staré jizvy

---