Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

proč bát

15. 12. 2006

1853

Autor

mich

takhle bledá jsem ještě nikdy nebyla.

dívám se do zrcadla a vidím zelený kruhy okolo očí

a bílý, rozpukaný rty, kterejma nejde pohnout nahoru ani dolů,

jakoby nic už nemělo smysl, ani hýbat pusou.

nemůžu zavřít oči a bojím se je nechat otevřený

prostě se bojím

že někomu něco udělá

že mě zabije

že se oběsí

ječím jako malý dítě

lezu po kolenou neschopna vyškrábat se na postel

řvu v totálním afektu, házím jednu ránu pod pás za druhou a nikdy toho nebudu litovat.

brečím ve snaze uklidnit se

zabírají dva léky z psychiatrie

dárek, telefonát a láska, kterou najednou cítím

bojím se o svý blízký, že to všechno není konec.

ve sprše smývám horečku

a jen sním o klidným místě plným dětí a zvířat

a přitom mám panickou hrůzu o svýho psa.

zamykám se v pokoji a píšu tenhle příběh

dnešek končí a zítřka se bojím

16 názorů

Ó

20. 02. 2007

Dát tip

..už jsem si taky prožil něco podobného...a ještě navíc mi vytrhli zuby a vypadám jak upír...no horor..

Ufounek

07. 01. 2007

Dát tip

bojím se to přečíst znova ...

Ó

26. 12. 2006

Dát tip

...myslím si, že je to dar umět se otevřít...podělit se o bolest, považuji za stejně krásné, jako podělit se o lásku...

pro mě je síla hlavně to, že jsem se o tuhle báseň s někým podělila..četli jste záhir od coelha? je tam jedna věta, něco jako.."jsem prázdný, protože jsem na papír přenesl něco, jsem si měl nechat pro sebe" (není to doslovně a bůhví, jestli to tam vůbec nějak tak je:) ...ale takhle přesně se cítím vždycky, když na tu báseň třeba jen pomyslím..