Co na jazyku...

Do srdce vikýřem
vniká pochybnost,
citům tam chybí třem
přes řeku hříchů most.

Ty tři city:
zášť s pláštěm bodrosti,
smutek jen v košili,
radost je v negližé

Svaří nýty
dobráků od kosti,
jež rány posílí,
srdci jsou nejblíže.

A já se ptám,
že vzdám se, vydělám?
Tedy vše pro zisk
jenom páchám?
Ať už ziskem chápu
cokoli?
Jaký jen otisk
zanechávám?
Tuším, že tápu
v soukolí...

V soukolí duší,
v nichž se učím
číst jak dítě
v čítance.

A do ovzduší
tiše skučím.

Hodí se sítě
vyhnance...