Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sedelší než obvykle
28. 12. 2006
13
22
2818
Autor
Nickyx
Když nás spojil jediný pocit
že jsme všichni lidi
že jsme všichni zvířata
že jsme si všichni rovni
a už nestoupá dým
z našich srdcí
z našich těl
a našich ideálů
ale z hranic a bariér
a jediné pouto
jediné jediné pouto
které nás trochu omezuje
je láska
ale ne
nevzdáme se
nevzdáme se jí
všechny nás spojuje
ve chvílích
smutku
beznaděje
utrpení
života
těžkých i lehkých
bolavých i nejkrásnějších
okamžicích
a když otevřeš oči
není už to zašedlý svět
svět kde jsou
jen bílé
černé
hnědé
a žluté brány
a člověk musí mít
ten správný klíč...
až budou slunce svítit pro nás
až budou louky kvést pro nás
až my budeme žít pro přírodu
až tehdy budu chtít žít
ten čas nastal
a my
my žijeme
v budoucnosti
kterou jsme změnili
jsme šťastni
a stačilo
stačilo pár kroků
pár kroků zpět
a bokem...
22 názorů
Když nás spojil jediný pocit...
...že jsms si všichni rovni...
...v budoucnosti
kterou jsme změnili
jsme šťastni...
*
mé_tajné_já
02. 01. 2007Jarmila Moosová Kuřitková
28. 12. 2006
Oldjerry: taky jsem si dal záležet...;)ještě víc než obvykle :) děkuju :)
člověk_který_není: :) děkan :)
člověk_který_není
28. 12. 2006
To bylo řečí, že nemáš na delší projev... je to nejméně tsejně dobré jako ty tvé typické kraťasy. Aspoň mně se to tak zdá...
jediné pouto
které nás trochu omezuje
je láska
ale ne
nevzdáme se
nevzdáme se jí
všechny nás spojuje
ve chvílích
smutku
beznaděje
utrpení
života
těžkých i lehkých
bolavých i nejkrásnějších
okamžicích...
jsme šťastni
a stačilo
stačilo pár kroků
pár kroků zpět
a bokem...