Bolení

Ráno jako každé jiné.Klasicky nesnídám, cítím se pod tlakem.
Není to čistá deprese, docela se mi daří.., ale hlava..
jako by mi měla každou chvíli puknout.Vyjíždím a hned za městem
zcela vyjímečně přibírám stopařku.Nevím co mě k tomu přimělo..
její oči z dálky, vlasy..představuji si..chtěl bych si ji
v té chvíli zavézt zpět k sobě domů, zalézt s ní do postele,
rozhodit si její vlasy po tváři a pomalu znova usínat.
Vím určitě, že by byla taková..taková teploučká.

Začala mi vyprávět příběh, vnímal jsem pečlivě každé její slovo.
Působila na mě nejiště, polekaně, přitom jakoby z jejího nitra
mluvil někdo jiný.Je mi jasné, že by se o sebe dokázala
kdykoliv postarat.Cesta ubíhala a já jsem si najednou uvědomil,
že se něco změnilo.Ten neustálý tlak byl najednou pryč.

Cítil jsem se jinak,lépe.Vím, že za tou změnou stála ona.Copak to jde,
zahledět se do stopařky, ráno, v mlze?..Ne, nezahleděl jsem se doslova.
Bylo za tím to nečekané, bezprostřední sdílení jeden druhého.
Myslím, že mě v tu chvíli potřebovala,dost možná
aniž by si to uvědomovala.Něco ji vedlo k tomu mě za každou cenu
přesvědčit, abych jí naslouchal..a já jsem to jen nepostřehl.
Neuvažoval jsem totiž v té chvíli jako člověk, ale jako muž.

Celou cestu jsme se k sobě navzájem chovali jako staří známí.
Povídali jsme si, já jsem se věnoval řízení, ona se svým příběhem
skvěle zapadala do toho mého.Najednou, kolem blížícího se
dvaatřicátého kilometru, uprostřed věty to přišlo.
Začala se cítit nesvá.Zeptal jsem se jí, jestli je všechno v pořádku.
Řekla, že neví co se děje, že jen cítí jakoby jí mělo něco ohromného,
chladného rozdrtit vazy.Od té chvíle nepromluvila.Zastavil jsem na okraji
cesty a čekal, co se bude dít.

Bylo ticho.Pak rozepnula kabelu,vytrhla stránku ze svého deníku
a napsala vzkaz.Podala mi ho, koukla na mě a já jsem v klidu udělal,
co v něm stálo.Nechápu to.Nebyl čas a měl jsem svůj plán.
Přesto jsem otočil vůz a vydal se zpět.Zkraje jsem si byl jistý,
že ji zavezu až na místo našeho setkání tak, jak si přála.
Ale po chvíli jsem zastavil, odjistil její bezpečnostní pás
a požádal ji, aby vystoupila.Vysvětlil jsem ji cestu
a rozloučil se.Najednou bylo v autě více místa..
a mě zase začala bolet hlava.

---