převtělení

horkým deštěm jen napůl zmáčen

v rozsochách starých, uschlých lip

uhýbám prutům  těžkých mračen

kořeny dávám na odiv

v korunách proplétám se k zemi

po větvích plazím, ten dávný kyv

z doteků strohých prudce mrazí

vysávám mízu z prstů svých

v odlesku divých bludných očí

v siločarách šedivých rán

kapička smutku tu po mě skočí

já zevnitř budu rozerván

děsivé dusno v tomto kraji

kde staří mládnou

a mladí čerství umírají

a plachost tu maří jen tenký hlásek

potulných dívek, stín sedmikrásek

vyhládlý výkřik z dlaní mých