Radost jedna báseň

Sotva jsem se dosmál začalo mě píchat u srdce

rozum neví co jsem posral třesou se mi ruce

bavil jsem se radoval se cítil jsem se blaze

teď se v nevýslovných křečích válím na podlaze

nevím jestli zdá se mi ten smích nebo ta bolest

zda stojím pevně na zemi či v odpadcích jsem homeless

vábivý odér z popelnic vyvolává kýchání

táhnoucí se sopel mi přistál do dlaní

a utřel jsem to do kalhot proč se soplem se srát

když na náhrobek svoje jméno chtěl jsem vytesat

jak mám poznat zdali dnešní těžká pouť je cenná

když je moje slepá víra stále bezejmenná.